V Jakartě se také nevyplácí šetřit na ubytování, protože tady doslova dostanete, za co zaplatíte. Pár takových míst jsem během svých bezdětných batůžkářských let vyzkoušela, a i když si nijak na luxus nepotrpím, tady jsem se rychle poučila nerezervovat nic, co má hodnocení pod 7 bodů na Booking.com. Slaná mořská voda ze sprchy, žádná okna, zatuchlina, plísně, smrad od myší… Asi si už obrázek dokážete udělat sami.

Abych vás podobných zážitků ušetřila – a zároveň abyste za ubytování zbytečně nepřeplatili – sepsala jsem tipy na různé čtvrti a své osobní favority. Místa, kam se ráda vracím. I když upřímně, jen málokrát jsme v Jakarta ve stejném hotelu jako dřív. Rádi měníme, poznáváme a porovnáváme, abych vám mohla poskytnout ten nejlepší přehled.

Nejlepší oblasti, kde se ubytovat v Jakartě

V Jakartě dává největší smysl vybírat ubytování podle toho, co přesně chcete dělat. Plánujete prozkoumat Staré Město nebo Čínskou čtvrť? Chcete být blízko veřejné dopravy a mít kam zajít na jídlo? Nebo jen hledáte pohodlné místo k přespání mezi lety?

Dobře zvolená čtvrť vám ušetří čas i nervy. V dopravě se tu dá strávit klidně půl dne – a často úplně zbytečně. Když víte, co která část města nabízí, můžete si pobyt výrazně zpříjemnit.

Hledáte nejlepší nabídky? Porovnejte ceny na stránkách jako Booking.com a Traveloka. 

Tady jsou čtvrti, které dávají smysl pro krátkodobý pobyt:​

• Menteng (Centrální Jakarta): Menteng je skvělá volba, pokud chcete bydlet v centru a mít vše po ruce – vlaková nádraží Gambir i Pasar Senen, MHD, restaurace i obchody. V rámci Menteng můžu doporučit i oblast Cikini, která je trochu víc z ruky a levnější nebo Thamrin, kde je víc hotelů, nákupních center a přímý přístup k letištnímu vlaku. Sabang Street je zase známá pro streetfood.
• Kota Tua (Staré Město) a Glodok: Pokud plánujete poznat historickou část Jakarty, v Kota Tua budete přímo v srdci dění. Hned vedle se nachází Glodok, jakartská Čínská čtvrť, kde najdete plno chrámů, pouliční jídla a tradiční trhy.
• Kalideres a Tangerang (Západní Jakarta): Hodí se hlavně na přespání při cestě z nebo na letiště. Není tu moc co vidět, ale jste relativně blízko letiště.

Menteng (Centrální Jakarta)

Menteng je za mě jedna z nejlepších čtvrtí, kde se ubytovat, pokud míříte do Jakarty poprvé. Jste v centru, relativně blízko vlakovým nádražím Gambir i Pasar Senen, památkám jako je Monas. V okolí jsou muzea, streetfood, a městská doprava tu funguje fajn.

Další velké plus je i letištní vlak, který zastavuje na stanici BNI City v jižní části Mentengu. Pokud přilétáte nebo odlétáte z letiště Soekarno-Hatta a nechcete riskovat nekonečné zácpy, tenhle vlak přijde vhod.

Jedné oblasti bych se ale vyhnula: Jalan Jaksa. Dřív to byla známá batůžkářská ulice, dnes už působí dost zastarale a nabídka ubytování za mě nestojí za to. Lepší je dívat se směrem k Cikini, Thamrinu nebo k okolí nádraží Gambir.

Levnější ubytování v Mentengu

Konko Hostel

Konko Hostel je dobrá volba hlavně pro sólo cestovatele a batůžkáře. Leží jižně od Monas a zhruba 10 minut autem od nádraží Gambir. Pokoje jsou jednoduché a menší, ale čisté. I cena je velmi rozumná a celkově tu panuje fajn atmosféra.

Erian Hotel

Erian Hotel se hodí hlavně pro páry, které chtějí čistý a moderní hotel ve středu Jakarty za fajn cenu. Pokoje jsou útulné, personál milý a střešní terasa je příjemný bonus. Za mě je to dobrý kompromis, když chcete zůstat v centru, ale nechcete platit za velký hotelový komplex.

True Blue Hotel Menteng

True Blue Hotel Menteng je novější a příjemně zrekonstruovaný hotel poblíž stanice Cikini. Díky větším pokojům a apartmánům ho doporučuju i rodinám s dětmi. Výhodou je právě Cikini: nasednete na vlak KRL a můžete se po městě pohybovat levněji a rychleji než autem.

Zlatá střední cesta v centrální Jakartě

Stanley Wahid Hasyim Jakarta

Stanley Wahid Hasyim Jakarta je čistý, moderní a cenově stále přijatelný hotel s dobrou polohou. Hodí se pro páry nebo cestovatele, kteří chtějí něco pohodlnějšího než hostel, ale nepotřebují bazén ani velké hotelové zázemí. Plus Sabang Street s nekonečnými možnostmi streetfood je opravdu za rohem.

Ashley Tugu Tani Menteng

Ashley Tugu Tani Menteng mám z této cenové kategorie hodně ráda. Je elegantnější, dražší, ale pořád ne přehnaně. Pokoje jsou pohodlné, hotel má fitness, bazén a restauraci, a poloha u Tugu Tani je praktická jak na Monas, tak na přesuny po centru.

Ashley Sabang Jakarta

Ashley Sabang Jakarta se hodí, pokud chcete bydlet přímo u rušnější ulice Sabang, která je známá jídlem a večerním životem. Pokoje jsou moderní a útulné. Osobně bych ale většině cestovatelů dala přednost sesterskému hotelu Ashley Tugu Tani, protože je klidnější a má lepší zázemí.

Tip Lokalindo: I když technicky neleží přímo v Menteng, La Boheme je hezký butikový hotel jižně od stanice letištního vlaku Sudirman/BNI City. Atmosféra je tu příjemná, stejně jako výhled ze střechy a i poloha u letištního vlaku/centra dává smysl.

Luxusnější hotely v centrální Jakartě

Hotel Borobudur Jakarta

Hotel Borobudur Jakarta je klasika pro ty, kdo chtějí v centru města víc prostoru a klidu. Největší výhoda je obrovská zahrada, která je v Jakartě skoro zázrak. K tomu velký bazén, pohodlné pokoje a dobrý servis. Pokud chcete po dni ve městě opravdu vypnout, tohle je velmi příjemná volba.

Kota Tua (Staré Město) a Glodok (Čínská čtvrť)

Pokud chcete být blízko historické části Jakarty, dívejte se na ubytování v Kota Tua nebo v sousedním Glodok. Kota Tua je staré koloniální centrum s náměstím Fatahillah, muzei a kavárnami v historických budovách. Glodok je čínská čtvrť, která má zase kompletně jinou atmosféru. Najdete tu chrámy, trhy a hodně dobrého jídla.

Tahle část města není tak uhlazená jako Menteng, ale má atmosféru. Pokud plánujete projít muzea, dát si kávu v historické kavárně, zajít do čínských chrámů a večer se jen projít kolem starých budov, může být Kota Tua mnohem zajímavější než klasický hotel v centru.

Já osobně už poslední dva roky hledám ubytování hlavně v okolí Glodoku. Nabídka je tam širší než přímo v Kota Tua a hotelů jsem tam už vystřídala nespočet, včetně Novotel Jakarta Gajah Mada, 1O1 URBAN Jakarta Glodok, a Lego Stay at Sky Apartment Jakarta.

Levné ubytování v Kota Tua

Wonderloft Hostel Jakarta

Wonderloft Hostel Jakarta je nejlepší volba v Kota Tua pro sólo cestovatele a batůžkáře. Poloha je výborná, pěšky dojdete na náměstí Fatahillah asi za minutu a k muzeím tak nějak podobně. Hostel je společenský, takže se tu snadno potkáte s dalšími cestovateli, ale pořád působí čistě a dobře organizovaně.

Kromě sdílených hostelových pokojů, tu mají i pár soukromých, ale ty bývají rychle pryč. Pokud je chcete, rezervujte dřív.

Bobobox Pods Kota Tua

Bobobox Pods Kota Tua je fajn kompromis, pokud chcete levné ubytování, ale nechcete klasický hostel. Spíte v moderním soukromém podu, takže máte víc soukromí než v dormu. Poloha je výborná, cena taky, takže pokud hledáte ubytování jen na přespání, tohle je moc fajn možnost.

Zlatá střední cesta

1O1 URBAN Jakarta Glodok

1O1 URBAN Jakarta Glodok je praktický a cenově dostupný hotel přímo u Čínské čtvrti. Pokoje jsou jednoduché a moderní, žádný luxus, ale na přespání úplně v pohodě. Snídaně je taky fajn. Velká výhoda je teď hlavně poloha. Kvůli už několik let probíhající stavbě na hlavní silnici je super, že hotel stojí asi 100 metrů bokem od největšího ruchu, takže tam není takový hluk.

Novotel Jakarta Gajah Mada

Novotel Jakarta Gajah Mada je ještě pohodlnější varianta skoro vedle. Hodí se pro páry i rodiny, které chtějí větší hotel, snídani, bazén a dobré napojení na veřejnou dopravu. Výhodou je i to, že v okolí najdete hodně míst na jídlo.

U Novotelu Jakarta Gajah Mada mě příjemně překvapila hlavně snídaně. Výběr byl opravdu široký a pochutnala jsem si třeba i na pečivu, olivách a dalších dobrotách, které pro Indonésii nejsou úplně typické. A bazén na smočení pro holky byl taky příjemný.

Holiday Inn & Suites Jakarta Gajah Mada

Holiday Inn & Suites Jakarta Gajah Mada doporučuji hlavně tehdy, když chcete větší a pohodlnější hotel v centru dění. Pokoje jsou prostorné, moderní a hotel má dobré zázemí. Velkým plus je taky bazén.

Luxusnější pobyt ve Starém Městě

House of Tugu, Old Town Jakarta

House of Tugu, Old Town Jakarta je úplně jiný typ ubytování než běžné městské hotely. Pokud nechcete jen praktické místo na přespání, ale hotel, který má atmosféru, příběh a trochu starojakartského kouzla, tohle je jedna z nejzajímavějších možností v celé oblasti.

Každý pokoj je zařízený trochu jinak a najdete v něm indonéské umění, starožitnosti a historické detaily. Díky zahradě, venkovnímu bazénu, rooftop baru a velmi příjemné restauraci se sem hodí ubytovat hlavně tehdy, když si chcete Kota Tua opravdu užít pomaleji a ve stylu.

Západní Jakarta a ubytování blíž letišti

Západní Jakarta není oblast, kterou bych doporučila na první poznávání města. Nedává moc smysl, pokud chcete chodit po památkách nebo být v centru dění. Hodí se ale na praktické přespání, když přilétáte pozdě, odlétáte brzy nebo se jen potřebujete vyspat mezi přesuny.

My tu s rodinou někdy zůstáváme při cestách do Evropy nebo zpět. Není to nejhezčí část Jakarty, ale ceny bývají nižší než v centru a na letiště Soekarno-Hatta to mimo špičku může být kolem půl hodiny. Ve špičce si samozřejmě nechte větší rezervu.

Tipy na ubytování v Západní Jakartě

Sambina Hotel

Sambina Hotel je jednoduché a cenově dostupné ubytování, které dává smysl hlavně na jednu noc. Pokoje jsou základní, ale čisté, a v okolí najdete pouliční jídlo. Není to hotel na romantický pobyt, ale je čistý a praktický, když řešíte logistiku před letem nebo po příletu.

Magnolia by Kozystay – Kebon Jeruk

Magnolia by Kozystay – Kebon Jeruk je lepší volba pro rodiny nebo skupiny, které chtějí víc prostoru. Apartmán má tři ložnice, kuchyň, pračku a celkově působí mnohem pohodlněji než běžný hotelový pokoj. Hodí se i tehdy, když v Jakartě zůstáváte déle a nechcete každý den jíst venku.

U Magnolia by Kozystay je plus i zázemí budovy: bazén, fitness a dětský koutek. Pokud cestujete s dětmi a potřebujete po dlouhém přesunu vypustit páru, naše holky se tu vyřádily totálně.

Swiss-Belhotel Airport Jakarta

Swiss-Belhotel Airport Jakarta je luxusnější varianta u letiště. Hodí se hlavně na krátké přespání před ranním odletem nebo po pozdním příletu. Na poznávání Jakarty bych ho ale nevolila, protože do centra je to příšerně daleko.

Závěrečné shrnutí: kde se ubytovat v Jakartě

Pokud jedete do Jakarty poprvé, nejuniverzálnější volbou je za mě Menteng. Je centrální, praktický a dobře napojený na dopravu. Pokud vás zajímá historie, muzea a čínská čtvrť, dává smysl Kota Tua nebo Glodok. A pokud řešíte hlavně letiště, hledejte ubytování v západní Jakartě nebo přímo u letiště. V jižní Jakartě najdete spoustu luxusních a fancy hotelů, ale vzdálenosti do centra jsou podle mě už zbytečně velké.

Nejdůležitější je nevybírat hotel jen podle ceny. V Jakartě se špatná poloha velmi rychle projeví: dlouhými přesuny, zbytečným čekáním v kolonách a únavou. Když si ubytování vyberete podle toho, co ve městě opravdu plánujete dělat, celý pobyt bude výrazně jednodušší.

Neznamená to ale, že je plánování úplně bez práce. Musíte si dobře rozmyslet, odkud pojedete, kde budete spát, jestli chcete jeep, a kolik času vám dává smysl v oblasti nechat.

Bromo leží v národním parku Bromo Tengger Semeru. Nejčastěji sem lidé jezdí kvůli východu slunce nad vulkanickou krajinou, kráteru Broma a Moři písku. Zároveň je to posvátné místo pro Tenggerce, takže se vyplatí nebrat Bromo jen jako kulisu na fotky.

V tomhle průvodci najdete prakticky všechno, co musíte řešit při plánování: kudy se na Bromo dostat, kdy dává smysl jet přes Probolinggo, kdy přes Malang nebo Surabayu, kolik stojí jeep, jak fungují sdílené dodávky (bemo) do Cemoro Lawang, kolik stojí vstupné, kde se ubytovat a na co si dát pozor.

Tip Lokalindo: Bromo jsme navštívili třikrát: v roce 2016, 2018 a naposledy koncem roku 2025. Článek proto kombinuje osobní zkušenost s aktuálními informacemi z oficiálních zdrojů.

Proč jet na Bromo?

Na Bromo je lákavé hlavně to, jak blízko (a poměrně snadno) se můžete dostat k aktivní sopce. Nečeká vás dlouhý výstup jako u některých jiných indonéských sopek. V podstatě jen přejedete Moře písku (Sea of Sand) jeepem nebo ho přejdete pěšky a pak vystoupáte po schodech ke kráteru.

Největším tahákem je ale pořád východ slunce. Z vyhlídek nad Bromem vidíte samotné Mount Bromo, kuželovitý Mount Batok a za dobré viditelnosti i další aktivní sopku Semeru v dálce. Je to zážitek, který bere dech, zároveň ale počítejte s nízkými teplotami, brzkým vstáváním a i davy.

Bromo má zároveň důležitý kulturní rozměr. Tenggerci (místní obyvatelé) považují Mount Bromo za posvátné a po generace tu pořádají rituály. U úpatí sopky stojí chrám Pura Luhur Poten. Nejznámější je slavnost Yadnya Kasada, při které místní přinášejí obětiny ke kráteru. V době hlavních rituálů ale bývá přístup do oblasti omezený nebo úplně uzavřený.

Co vidět a dělat u Broma

Východ slunce nad Bromem

Klasické fotky Broma s oblakem mlhy a sopkami v pozadí se většinou fotí z vyhlídek jako Penanjakan 1, Bukit Cinta nebo Kingkong Hill. Všechny leží na hřebeni nad hlavní oblastí Broma, jen každá nabízí trochu jiný úhel pohledu.

Penanjakan 1 je nejvyšší a nejznámější vyhlídka. Bukit Cinta leží níž a často bývá klidnější, i když ani tam nemusíte být sami. Pokud chcete tyto vzdálenější vyhlídky stihnout před východem slunce, obvykle budete potřebovat jeep tour, kdy vás jeep vyzvedne přímo u ubytování a zaveze vás sem. Soukromá auta se před východem slunce nahoru nepouštějí a navíc nejsou na takový terén ani stavěná.

Pokud přespáváte v Cemoro Lawang (nejbližší vesnici ke kráteru) a cestujete low-cost, můžete jeep vynechat a dojít pěšky. Reálně ale spíš jen na bližší vyhlídky, hlavně Seruni Point, kam cesta zabere zhruba 30 až 45 minut do kopce. Kingkong Hill, Bukit Cinta a Penanjakan 1 jsou výrazně dál.

Tip Lokalindo: Při návštěvě v listopadu 2025 už bylo hodně ubytování nejblíž vyhlídkám vyprodaných. Pokud chcete jít na východ slunce pěšky, rezervujte ubytování včas. Lowcost ale stále v pohodě ubytování je Cahyo Homestay Bromo, zajímavější designovou variantou je ARTOTEL Cabin Bromo. My jsme nakonec zůstali v Homestay Lereng Bromo a domluvili si odtud vyzvednutí jeepem.

Nahoře u vyhlídek čekejte stánky s čajem, kávou, nudlemi a základním občerstvením. Před východem slunce tu může být opravdu zima, někdy jen pár stupňů nad nulou, takže si vezměte pořádnou bundu, nebo vrstvěte.

Tip Lokalindo: Pokud chcete dobré místo na focení, přijeďte brzy. O víkendech a v hlavní sezoně se na vyhlídkách začíná plnit už kolem 2 až 3 ráno.

Lembah Watangan neboli Teletubbies Hill

Lembah Watangan, často označované jako Teletubbies Hill, je zvlněná savana, která je v období dešťů krásně zelená. Působí úplně jinak než prašná vulkanická krajina kolem kráteru. Většinou jde o krátkou zastávku na standardní trase jeepem po východu slunce.

Počítejte spíš s 15 až 30 minutami, podle toho, jaký okruh máte domluvený. V období sucha krajina zhnědne a působí dramatičtěji, v období dešťů (přibližně od listopadu do dubna) je na pohled příjemnější a zelenější.

Pasir Berbisik a Moře písku

Pasir Berbisik znamená v překladu „šeptající písek“. Je to široká plocha vulkanického písku, kterou projíždíte cestou ke kráteru. Název pochází od zvuku větru v písku. Když fouká, opravdu může působit, jako by krajina „šeptala“.

Celkově je tato část součástí Sea of Sand, prašného území, které musíte překonat, abyste se dostali blíž k sopce Bromo.

Tip Lokalindo: Připravte se na silný vítr a hodně prachu. Písek se tady dostane do oblečení, batohu i techniky, takže fotoaparát a telefon raději chraňte.

Výstup ke kráteru Bromo

Výstup k samotnému kráteru není nijak náročný. Od parkoviště jdete většinou 15 až 30 minut přes písečnou část a pak vystoupáte po schodech, kterých je kolem 250, což není nijaká hrůza.

Nahoře ucítíte síru a uvidíte kouř stoupající z aktivního kráteru. Spousta lidí se zastaví hned u schodů, ale pokud opatrně popojdete po okraji dál, často najdete klidnější místo s lepším výhledem.

Pura Luhur Poten

Chrám Pura Luhur Poten stojí přímo uprostřed Moře písku pod Bromem. Je aktivně používaný tenggerskou komunitou a hraje důležitou roli při slavnosti Yadnya Kasada. Během ní místní přinášejí obětiny, které se následně házejí do kráteru.

I když se o Yadnya Kasada často píše jako o zajímavosti pro návštěvníky, není to turistická atrakce. Během hlavního rituálu bývá přístup ke kráteru a vyhlídkám omezený nebo uzavřený a do oblasti jsou pouštěni hlavně místní.

Termíny se mění podle tenggerského kalendáře. Pro orientaci:

• 2025: 10.–13. června, úplná uzávěra.
• 2026: 30. května až 2. června, ceremonie a úklid po Kasadě.

Tip Lokalindo: Pokud se vaše cesta překrývá s Yadnya Kasada, počítejte s uzávěrami národního parku. Kráter a vyhlídky nemusí být dostupné, i když v okolních vesnicích (jako je Cemoro Lawang) můžete atmosféru svátku částečně vnímat.

Jeep tour u Broma

Jeep je nejběžnější způsob, jak během jedné návštěvy projet všechna hlavní místa u Broma: vyhlídky na východ slunce, Sea of Sand, kráter a často i savanu. Jeden jeep obvykle pojme až 5 lidí a cena se většinou počítá za auto, ne za osobu.

Orientačně počítejte s cenou kolem IDR 600,000 až 1,500,000 (zhruba 900 až 2 250 Kč) za jeep podle výchozího místa, trasy, sezony a toho, co je zahrnuto. Nejlevnější bývají jeepy přímo z Cemoro Lawang. Z Malang, Tumpang nebo Surabaya je cena vyšší, protože zahrnuje delší přesun.

Jeep si můžete domluvit přes ubytování, přímo ve vesnici nebo předem online, pokud chcete mít jistotu a přečíst si recenze. Pokud cestujete ve skupině, sdílení jeepu vychází cenově dobře, solo cestovatelé udělají nejlépe, když se přidají k nějaké sdílené tour.

Jízda na koni

U Broma si můžete na krátký úsek směrem ke kráteru najmout i koně. Cena bývá kolem IDR 150,000 až 250,000 (zhruba 220 až 370 Kč). Může to ušetřit část chůze přes písek, ale kvalita péče o zvířata se liší. Pokud se pro jízdu rozhodnete, chvíli si všímejte stavu koně a vyberte si vodiče, kterého chcete podpořit.

Vodopád Madakaripura

Pokud jedete na Bromo přes Probolinggo, vodopád Madakaripura je jedno z nejlepších míst, která se dají snadno přidat do itineráře. Leží zhruba hodinu od Broma na probolingské straně a pokud dál míříte třeba k Surabaya, nejedná se ani o nijakou velkou zajížďku.

Vodopád Madakaripura je nejvyšší vodopád na celém ostrově Jáva. Má kolem 200 metrů a cesta k němu vede kaňonem, kde voda stéká i ze stěn kolem vás. Od parkoviště počítejte s 20 až 30 minutami chůze podél říčního koryta. Na konci zmoknete, takže si vezměte pláštěnku a dobře chraňte telefon nebo foťák. (Tohle všechno se dá u vstupu koupit nebo pronajmout.)

Vstupné bývá přibližně IDR 50,000 až 60,000 (zhruba 75 až 90 Kč). Z Broma k vodopádu nejezdí žádná veřejná doprava, takže budete potřebovat soukromého řidiče nebo tour, která Madakaripuru zahrnuje.

Řešíte trasu po východní Jávě, spolehlivého řidiče nebo kombinaci Bromo + Madakaripura? Napište mi na pavla@lokalindo.cz nebo na WhatsApp a já ráda posdílím tipy na mnou vyzkoušené řidiče a průvodce.

Jak se dostat na Bromo

Na Bromo nevede jen jedna cesta (ve skutečnosti tam vedou celkem 4 trasy, každá z jiného směru). Záleží tedy, odkud přijíždíte, jestli hledáte co nejlevnější variantu nebo trasu, kterou zvládnete i bez tour, nebo naopak hledáte něco pohodlnějšího s řidičem či tour. Nejčastější výchozí města jsou Surabaya, Malang a Probolinggo.

Pro batůžkáře je nejpraktičtější trasa přes Probolinggo a vesnici Cemoro Lawang. Pokud ale plánujete širší trasu po východní Jávě, například Malang, Tumpak Sewu, Bromo a Ijen, soukromý řidič často ušetří hodně času i nervů.

Hlavní vstupy do oblasti Broma

• Cemoro Lawang / Probolinggo: nejjednodušší vstup pro samostatnou návštěvu. Vesnice leží nejblíž kráteru a jako jediná dává smysl, pokud chcete dojít ke kráteru pěšky bez jeepu.
• Penanjakan / Wonokitri: trasa používaná hlavně pro vyhlídky jako Penanjakan 1 a Kingkong Hill. Často se sem vyráží ze Surabayi s řidičem nebo organizovanou tour kolem půlnoci.
• Tumpang / Malang: scénická, ale únavnější cesta přes Jemplang a Coban Trisula. Dává smysl, pokud začínáte v Malangu nebo kombinujete Bromo s dalšími místy ve východní Jávě.
• Senduro / Lumajang: méně využívaný vstup z východní strany. Pro první návštěvu Broma bych ho nevolila, pokud nemáte konkrétní důvod nebo místního řidiče, který trasu dobře zná.

Přes Probolinggo do Cemoro Lawang

Tenhle průvodce se nejvíc soustředí na trasu Probolinggo → Cemoro Lawang, protože je nejpraktičtější pro backpackery a cestovatele, kteří chtějí Bromo zvládnout na vlastní pěst.

Probolinggo má celkem dobré vlakové i autobusové spojení, dostanete se sem jak z východu (Banyuwangi) i třeba ze západu (Yogyakarta, Malang, Surabaya) a z města pak můžete pokračovat nahoru do Cemoro Lawang sdíleným bemo, soukromým autem, na motorce nebo domluveným odvozem.

Tip Lokalindo: Vlaky v Indonésii se pro cizince nejlépe kupují přes Traveloka, Tiket.com nebo 12Go. Oficiální KAI aplikace ne vždy přijímá zahraniční karty.

Ze Surabaya do Probolinggo

Ze Surabayi se do Probolingga nejjednodušeji dostanete vlakem. Odjezdy bývají ze stanic Pasar Turi nebo Gubeng a cesta trvá zhruba 2 až 3 hodiny. Vlaky, které na této trase jezdí, se jmenují například Probowangi, Logawa nebo Sri Tanjung. Jízdenky často stojí kolem IDR 50,000 až 100,000 (zhruba 75 až 150 Kč) za osobu.

Autobus z terminálu Bungurasih / Purabaya je taky možnost, ale bývá méně předvídatelný.

Pokud chcete pohodlí, soukromé auto s řidičem po dálnici zabere podobně dlouho, ale vyjde výrazně dráž. Organizované tour ze Surabayi většinou vyrážejí kolem půlnoci, aby stihly východ slunce.

Z Malangu do Probolinggo

I z Malang jezdí do Probolinggo vlak. Odjezdy bývají ze stanic Malang (ML), Malang Kota Lama (MLK) nebo Lawang. Ekonomický vlak Tawang Alun jede odpoledne a cesta trvá přibližně 2 až 3 hodiny. Jízdenky často začínají kolem IDR 58,000 (zhruba 85 Kč).

Ranní vlak Ijen Ekspres je lepší volba, pokud chcete ještě ten den pokračovat sdíleným bemo z Probolinggo do Cemoro Lawang.

Autobusy z nádraží Arjosari sice jezdí, ale často znamenají přestupy a delší cestu.

Pokud plánujete zkombinovat cestu z Malang spolu s Tumpak Sewu, řidič dává větší smysl.

Z Yogyakarty

Z Yogyakarty je nejpraktičtější vlak z nádraží Tugu Station (YK) do Probolinggo. Cesta trvá přibližně 7 až 8 hodin a jízdenky podle třídy často vyjdou kolem IDR 300,000 až 500,000 (zhruba 450 až 750 Kč).

Autobus jezdí z nádraží Giwangan, ale počítejte spíš s 10 až 12 hodinami a ne zrovna pohodlnou jízdou.

Z Banyuwangi nebo Bali

Pokud jedete od Kawah Ijen nebo z Bali, z Banyuwangi se dá jet vlakem do Probolinggo. Trasu jezdí například vlak Probowangi. Cesta trvá zhruba 5 až 7 hodin a jízdenky stojí kolem IDR 250,000 (zhruba 370 Kč).

Autobusy jezdí z nádraží Brawijaya. Cesta trvá asi 6 až 8 hodin.

Z Probolingga do Cemoro Lawang veřejnou dopravou

V Probolinggo zamiřte na autobusové nádraží Bayuangga. Odtud jezdí malé zelené minibusy, kterým se říká bemo, směrem do Cemoro Lawang.

V okolí nádraží se můžete setkat s řidiči, kteří budou tvrdit, že veřejná doprava do Cemoro Lawang neexistuje, a budou se vás snažit přemluvit na dražší taxi nebo do tour kanceláří. Není to pravda. Bemo existují a stále jezdí.

Bemo nestojí přímo uvnitř terminálu; často čekají kousek dál u malých obchodů a warungů. Čekají až se naplní cestujícími, aby vyrazily.

Tip Lokalindo: Bemo nemají daný jízdní řád, ale největší šanci najít spolucestující na společnou jízdu je po příjezdu ranního vlaku.

Cesta z Probolingga do Cemoro Lawang trvá přibližně 1,5 až 2 hodiny. Když je bemo plné, cena bývá kolem IDR 50,000 na osobu (zhruba 75 Kč). Pokud nechcete čekat, můžete zaplatit celé auto, často kolem IDR 500,000 (zhruba 750 Kč), a rozdělit cenu mezi cestující.

Zpět z Cemoro Lawang do Probolinggo vyráží bemo kolem 10. hodiny ráno u Warung Sederhana. I tady platí, že odjíždějí po naplnění. V sezoně se naplní rychle, mimo sezonu můžete čekat déle nebo sdílet vyšší část ceny s menším počtem lidí.

Skútr, Grab a Gojek

Pronajmout si skútr v Probolinggo a vyrazit do Cemoro Lawang vám dává svobodu, ale zrovna tohle není jednoduchá trasa. Cesta stoupá 1,5 až 2 hodiny, má prudší úseky, zatáčky a měnící se povrch. Blíž k Bromu se navíc objevuje sypký vulkanický písek, který je na skútru nepříjemný i pro zkušenější řidiče.

Půjčení skútru může stát kolem IDR 60,000 až 100,000 na den (zhruba 90 až 150 Kč), ale nedoporučila bych to nikomu bez zkušeností z jihovýchodní Asie. Potřebujete také platné oprávnění na motorku a mezinárodní řidičský průkaz, jinak vám v případě nehody nemusí pomoct cestovní pojištění.

Do Probolinggo se dostanete i za pomocí Grab nebo Gojek (místních aplikací, které fungují podobně jako Uber). Problém je, že tato doprava funguje, ale jen jedním směrem.

Do Cemoro Lawang se můžete dostat za zhruba IDR 150,000 až 250,000 (zhruba 220 až 370 Kč), ale zpět aplikace skoro nefungují. Pokud tuto variantu zvolíte, domluvte si s řidičem návrat předem.

Praktické informace k návštěvě Broma

Vstupné na Bromo

Vstupné do národního parku Bromo Tengger Semeru pro zahraniční návštěvníky stojí IDR 220,000 ve všední dny (zhruba 330 Kč) a IDR 320,000 o víkendech (zhruba 480 Kč). V ceně je přístup k hlavním místům jako Bukit Cinta, Penanjakan 1, Teletubbies Hill, Whispering Sands, kráter Broma a savana.

Dron

Létat s dronem je v národním parku možné jen s povolením. A upřímně to vůbec není levná sranda. Poplatek bývá vysoký: kolem IDR 2,000,000 na den za dron (zhruba 3 000 Kč).

Bez povolení se létat nesmí, takže pokud jsou pro vás záběry z dronu důležité, řešte povolení s předstihem.

Potřebujete průvodce?

Na Bromo průvodce nepotřebujete, povinný není. Hlavně pokud spíte v Cemoro Lawang a chcete dojít ke kráteru nebo na bližší vyhlídky pěšky, tak to všechno zvládnete sami. Hlavní cesty jsou poměrně jasné a za svítání většinou nejdete sami.

Průvodce nebo dobrý místní řidič ale může dávat smysl, a při naší poslední návštěvě jsme šli právě touto cestou. Z Malang přes Tumpak Sewu, přes Bromo až do Surabaya jsme se o nic nemuseli starat a náš řidič nám dokonce pomohl domluvit i jeep za velmi rozumnou cenu. Jako velký bonus beru i to, že jsme se toho spoustu dozvěděli od místního člověka, který okolí dobře zná.

Řešíte spolehlivého řidiče na Broma nebo delší trasu po východní Jávě? Napište mi na pavla@lokalindo.cz nebo na WhatsApp.

Kdy je Bromo zavřené v roce 2026

Bromo je obecně přístupné celoročně, ale národní park mívá plánované uzávěrky kvůli rituálům, obnově ekosystému nebo bezpečnosti. Tyto termíny se každoročně mění a většinou se zveřejňují začátkem nového roku nebo v jeho průběhu. V roce 2026 to byly tyto:

• 17. ledna od 15:00 až 18. ledna do 23:59: konec měsíce Kapitu.
• 19.–20. března: Nyepi, den ticha.
• 6. dubna od 9:00 až 12. dubna do 10:00: uzávěra po Eid al-Fitr kvůli obnově přírody.
• 30. května od 9:00 až 2. června do 10:00: Yadnya Kasada a úklid po ceremonii.
• 8. prosince od 15:00 až 9. prosince do 23:59: začátek měsíce Kapitu.

Před cestou si termíny vždy ještě ověřte. U sopek a národních parků v Indonésii se navíc pravidla můžou měnit podle aktuální aktivity, počasí nebo rozhodnutí správy parku.

Kdy jet na Bromo

Nejlepší období pro návštěvu Bromo je suchá sezona, hlavně červen až srpen, kdy bývá větší šance na jasný výhled. Zároveň je ale právě v tuto dobu na Bromo celkem ručno, aneb čekejte davy.

Od půlky června do půlky července jsou školní prázdniny, rozhodně bych se tak vyhýbala víkendům. Taky si zkontrolujte přesné termíny Yadnya Kasada festivalu, kdy bývá park uzavřený.

V období dešťů se na Bromo jet dá, ale výhled není jistý. Můžete chytit krásné zelené kopce, nebo taky jen a jen mlhu. A teda šílenou zimu k tomu. Přesně to se nám stalo, když jsme navštívili Bromo v únoru.

Kde se ubytovat u Broma

Nejčastější základny jsou Cemoro Lawang u Probolinggo a Tosari u Pasuruan. Cemoro Lawang je praktičtější pro samostatnou návštěvu a pěší přístup ke kráteru. Tosari může dávat smysl, pokud jedete přes Pasuruan a chcete se vyhnout části davů.

• Bromo Backpacker Tosari: jednoduché strategické ubytování blízko Penanjakan, vhodné pro vstup z pasuruanské strany.
• Lereng Bromo v Tosari: modernější hotel s bazénem blízko jeep base.
• Homestay Anggun v Cemoro Lawang: dostupnější s přátelskou atmosférou, kousek od kráteru.
• Artotel Cabin Bromo v Cemoro Lawang: stylovější ubytování s výhledy.
• Gubuk Ndeso v Cemoro Lawang: klidnější místo s výhledy. Kromě motorek tu pronajímají také bundy.
• Lava View v Cemoro Lawang: klasika s přímým výhledem na Bromo a dobrou polohou.

Tip Lokalindo: Pokud chcete něco výrazně pohodlnějšího, Plataran Bromo patří mezi luxusnější ubytování na Jávě. Leží dál od hlavní turistické části, ale nabízí klidnější prostředí, vily a hezčí servis. Ceny často začínají kolem 150 až 300 USD za noc, tedy zhruba 3 500 až 7 000 Kč.

Jak Bromo zařadit do cestování Jávě

Hodně cestovatelů proběhne východní Jávu za 2 až 3 dny: Bromo, Ijen a rychle dál na Bali. Jde to, ale pokud máte trochu víc času, tahle část Jávy si zaslouží pomalejší tempo.

Logističtější trasa může vypadat třeba Yogyakarta → Malang → Tumpak Sewu → Bromo → Ijen nebo Surabaya.

My jsme začínali v Yogyakartě, pokračovali vlakem do Malangu, dali si pár dní v okolí. Navštívili jsme chrámyy, historické centrum, barevné vesničky, ale i krásné pláže na jižním pobřeží.

Pak jsme jeli přes Tumpak Sewu směrem k Bromo. Tumpak Sewu leží mezi Malangem a Bromem, takže dává smysl zastavit tam před Bromem a nevracet se zbytečně zpět.

Po Bromu mnoho lidí pokračuje dál na Ijen kvůli modrému ohni. Upřímně ale od loňského roku není nic o co stát, protože oheň se teď zapaluje manuálně.

My jsme se tak při poslední cestě vraceli z Bromo do Surabaya, která je hlavním dopravním uzlem regionu. Odtud část naší výpravy pokračovala letecky na Bali a část vlakem zpět na západ Jávy.

Tip Lokalindo: Pokud máte málo času, nejflexibilnější je soukromý řidič. Pokud chcete hotovou variantu, tahle 3D2N tour po východní Jávě může být fajn alternativa.

Stojí Bromo za to?

Za mě ano, pokud víte, do čeho jdete. Bromo je slavné právem: krajina je jiná než většina míst na Jávě, východ slunce může být opravdu silný zážitek a ke kráteru se dostanete bez náročného treku.

Zároveň to ale není místo, které byste měli pro sebe. Počítejte s davy, jeepy, prachem, zimou, frontami na schodech a občas i komerční atmosférou. Ale i tak to stojí za to.

Nejčastějí otázky o Bromo na Jávě

Proč je Bromo tak známé?

Bromo je známé díky výhledu na několik sopek najednou, snadno dostupnému kráteru a kulturnímu významu pro Tenggerce. Pro mnoho cestovatelů je to jedna z nejjednodušších možností, jak na Jávě vidět aktivní sopku zblízka.

Potřebuji na Bromo průvodce?

Ne, na Bromo průvodce nepotřebujete. Pokud spíte v Cemoro Lawang, zvládnete dojít ke kráteru nebo na bližší vyhlídky sami. Jeep tour nebo řidič se hodí hlavně pro vzdálenější vyhlídky, pohodlnější logistiku a trasu po okolí.

Jaká je nejlepší vyhlídka na Bromo?

Nejznámější jsou Penanjakan 1, Kingkong Hill a Bukit Cinta. Penanjakan 1 nabízí nejvyšší klasický výhled, ale bývá také nejrušnější. Pokud jdete pěšky z Cemoro Lawang, realističtější je Seruni Point.

Je výstup na Bromo náročný?

Ve srovnání s jinými sopkami v Indonésii je výstup na Bromo pohoda. Od parkoviště jdete krátce přes písek a pak vystoupáte po schodech ke kráteru.

Kolik dní si nechat na Bromo?

Na samotné Bromo většině lidí stačí 1 až 2 dny. Často přijedete odpoledne, přespíte poblíž parku, ráno vyrazíte na východ slunce a kráter a pak pokračujete dál. Pokud chcete přidat Madakaripuru nebo cestovat pomaleji, nechte si víc času. Třeba odpoledna na Bromo skoro nikdo nebývá.

Co si vzít na Bromo na sebe?

Na východ slunce si vezměte teplou bundu, dlouhé kalhoty a ideálně čepici nebo šátek. Ráno může být velmi chladno. Přes den se hodí pohodlné boty, něco proti prachu a ochrana techniky.

Je Bromo bezpečné?

Bromo je aktivní sopka, takže bezpečnost závisí na aktuální vulkanické aktivitě (a pokynech úřadů).

A upřímně, dává to smysl.

Tumpak Sewu není malý vodopád, ke kterému se jen dojde, vyfotí se a jde se dál. Je to široká stěna padající vody, která z vyhlídky vypadá skoro jako obrovská opona. Měří zhruba 120 metrů a často se mu říká „indonéská malá Niagara“.

V tomhle článku najdete všechno důležité pro plánování návštěvy: jak se k Tumpak Sewu dostat z Malangu, kolik stojí vstup, co čekat od sestupu dolů k vodopádu, kdy jet, co si vzít s sebou a kdy se vyplatí místní průvodce.

Proč navštívit Tumpak Sewu

Tumpak Sewu není typický vodopád s jedním hlavním proudem. Voda tady padá dolů v desítkách menších proudů a vytváří široký půlkruh přes celé údolí. Název Tumpak Sewu pochází z javánštiny a volně znamená „tisíc vodopádů“, což celkem dobře vystihuje, jak to místo působí.

Nejznámější pohled je z hlavní vyhlídky. To je ta fotka, kterou pravděpodobně znáte z internetu: široké zelené údolí a vodopád rozprostřený skoro přes celou skalní stěnu.

Jenže Tumpak Sewu není zajímavý jen shora. Pokud máte dost času, energie a dobré boty, můžete sejít až dolů k jeho úpatí. A to je úplně jiný zážitek. Najednou nestojíte nad vodopádem, ale přímo v údolí, kde voda padá kolem vás, všude je vlhko, mlha a zvuk vody.

Kvůli skalám a množství vody si tady místo vytváří vlastní malé mikroklima. Počítejte s mlhou, rychle se měnícím světlem a za dobrých podmínek i s duhou ve vodní tříšti.

Tip Lokalindo: Nedaleko od Tumpak Sewu leží také Madakaripura, nejvyšší vodopád na Jávě. Pokud budete plánovat výlet na Bromo, dává smysl spojit ho právě s Madakaripurou.

Co vidět a dělat u Tumpak Sewu

Vyhlídka na Tumpak Sewu

Hlavní vyhlídka je nejjednodušší způsob, jak Tumpak Sewu vidět. Pro některé lidi je to úplně dostačující, protože výhled shora je opravdu silný sám o sobě.

Od vstupu na straně Lumajang je to k vyhlídce zhruba 10 minut pěšky po krátké cestě se schody. Není to náročné a zvládne to většina lidí, kteří nemají problém s běžnou chůzí.

Nejlepší čas na návštěvu je brzy ráno, ideálně mezi 7. a 9. hodinou. Ráno bývá větší šance na čistý výhled a světlo je lepší i na focení. Později během dne se do údolí často natáhne mlha a vodopád se může částečně nebo úplně schovat, hlavně v období dešťů.

Ještě před sestupem dolů najdete u vstupu několik warungů a stánků s jídlem, pitím a ovocem. Pokud budete po cestě zpátky unavení, kokos nebo nějaké občerstvení v místním warungu přijde vhod.

Sestup dolů k vodopádu

Pokud máte čas a trochu kondici, sestup dolů bych nevynechávala. Právě dole u vodopádu pochopíte, proč je Tumpak Sewu mezi cestovateli tak oblíbený.

Sestup k úpatí vodopádu trvá přibližně 30 až 45 minut. Není to ale úplně pohodová procházka. Cesta je strmá, kluzká a na některých místech se jde po improvizovaných schodech, bambusových žebřících a úsecích s lany. Dole se navíc přechází mělká voda.

Pro člověka s průměrnou kondičkou je to zvládnutelné v pohodě, jen je potřeba jít pomalu a dávat pozor. Žabky raději vynechejte. Vezměte si boty nebo trekové sandály s dobrou podrážkou. A počítejte s tím, že budete mokří. Buď od přechodů přes vodu, nebo od vodní tříště.

Ten pohled zezdola za tu námahu alestojí. Stojíte přímo v údolí a voda padá ze všech stran. Z vyhlídky je Tumpak Sewu krásný, ale dole je mnohem intenzivnější.

Tip Lokalindo: Sestup dolů není vhodný pro malé děti, lidi s horší pohyblivostí nebo kohokoli, kdo si není jistý na kluzkém terénu. Při dešti se navíc trasa dolů kvůli bezpečnosti zavírá a zůstává přístupná jen vyhlídka.

Goa Tetes a Telaga Biru

Většina lidí sejde dolů k Tumpak Sewu, chvíli se zdrží u vodopádu a pak se vrací stejnou cestou nahoru. Já bych ale doporučila zvážit ještě pokračování směrem ke Goa Tetes a Telaga Biru.

Od spodní části vodopádu můžete pokračovat podél řeky zhruba 20 až 30 minut ke Goa Tetes. Je to oblast se skalami, menšími jeskyněmi, mechovými stěnami a vodou, která stéká skoro všude kolem vás. Název Goa Tetes znamená něco jako „kapající jeskyně“ a přesně tak to tam působí.

Nedaleko je také Telaga Biru, malé přírodní jezírko mezi skalami.

Cesta ke Goa Tetes vyžaduje trochu víc energie. Jde se mělkou vodou, přes kameny a na některých místech se používají lana. Počítejte s tím, že budete mokří úplně. Není to extrémní trek, ale není to ani upravená stezka.

Tip Lokalindo: My jsme si u Tumpak Sewu vzali místního průvodce a pokud chcete jít ke Goa Tetes nebo Telaga Biru, tak bych ho doporučila i vám. Průvodce zná bezpečnější trasu a pomůže v místech, kde cesta není úplně přehledná.

Od Goa Tetes se nemusíte vracet úplně stejnou cestou. Existuje alternativní trasa, která vede zpět nahoru k parkovišti, takže z toho může být okruh.

Jen počítejte s tím, že Tumpak Sewu a Goa Tetes jsou spravované odděleně. Za oblast Goa Tetes se proto platí další vstup. Pokud přicházíte od Tumpak Sewu, bývá to kolem IDR 25 000, tedy přibližně 35 Kč. Pokud vstupujete shora od parkoviště, cena může být kolem IDR 50 000, tedy asi 70 Kč.

Co vidět v okolí Tumpak Sewu

V okolí najdete i další vodopády. Nejsou tak slavné jako Tumpak Sewu, ale pokud na východní Jávě nechcete jen odškrtávat nejznámější místa, dávají smysl.

Vodopád Kapas Biru

Kapas Biru je menší a klidnější alternativa k Tumpak Sewu. Leží nedaleko a vede k němu krátký trek přes zelenější, džunglovitější terén včetně několika přechodů přes vodu. Samotný vodopád není tak dramatický, ale atmosféra bývá o dost klidnější.

Vodopád Kabut Pelangi

Kabut Pelangi znamená doslova „duhová mlha“. Vodopád je známý tím, že se ve vodní tříšti při dobrém světle objevují duhy, hlavně dopoledne. Leží o něco dál a stojí za to ho navštívit i jako samostatná zastávka.

Tip Lokalindo: Náš průvodce u Tumpak Sewu nám nabízel, že nás vezme i ke Kabut Pelangi, ale neměli jsme už dost času, takže jsme tam nakonec nejeli.

Kde leží Tumpak Sewu

Tumpak Sewu leží na hranici oblastí Lumajang a Malang na východní Jávě, u úpatí sopky Semeru. Právě proto se často kombinuje s trasou přes Malang, Bromo a případně Kawah Ijen.

K Tumpak Sewu vedou dva vstupy:

• Coban Sewu Gate ze strany Malangu
• Tumpak Sewu Entrance ze strany Lumajang

Jsou od sebe vzdálené přibližně 1 kilometr.

Za mě dává větší smysl vstup ze strany Lumajang, tedy Tumpak Sewu Entrance. Je to hlavní vstup, od kterého se dostanete jak na ikonickou vyhlídku, tak na trasu dolů k vodopádu.

Vstup Coban Sewu ze strany Malangu je omezenější. Dostanete se k částečnému pohledu shora, ale ne k hlavnímu panoramatu a sestupu dolů.

Jak se dostat k Tumpak Sewu

Nejjednodušší výchozí bod je Malang. Odtud je Tumpak Sewu vzdálený zhruba 70 kilometrů a cesta obvykle trvá 2 až 3 hodiny podle provozu a stavu silnice.

Proto je důležité vyrazit brzy ráno, nebo přespat blíž u vodopádu.

Se soukromým řidičem z Malangu

Nejpohodlnější a nejflexibilnější možnost je soukromý řidič z Malangu. Cesta trvá přibližně 2 až 3 hodiny jedním směrem a vede přes menší vesnice a lokální silnice.

S řidičem nejste vázaní na jízdní řády, můžete vyrazit brzy a případně Tumpak Sewu spojit s dalšími zastávkami po cestě.

Po příjezdu zaparkujete poblíž vstupu a k vyhlídce dojdete pěšky za 5 až 10 minut.

Tuhle variantu jsme zvolili i my, protože jsme chtěli Tumpak Sewu spojit s dalšími místy a pokračovat dál směrem k Bromu. Díky tomu jsme nebyli závislí na pevném harmonogramu.

Tip Lokalindo: Chcete kontakt na spolehlivého řidiče z Malangu, který pokrývá celou východní Jávu včetně Tumpak Sewu? Pošlete mi mail na pavla@lokalindo.cz a já vám ráda pošlu doporučení.

Jednodenní výlet na Tumpak Sewu

Pokud nechcete nic složitě plánovat, můžete si vzít jednodenní výlet z Malangu, někdy i ze Surabaye. Tyto výlety většinou zahrnují dopravu, vstupy a někdy i místního průvodce.

Tahle varianta se hodí, pokud máte málo času nebo nechcete řešit dopravu na vlastní pěst. Na druhou stranu počítejte s pevnějším programem a menší flexibilitou.

Výlety se dají zařídit přes ubytování v Malangu, hlavně pokud zůstáváte v MADOR Malang nebo Semeru Hostel Malang. Případně můžete porovnat recenze a ceny přes GetYourGuide nebo Klook.

Vícedenní trasa přes východní Jávu: Tumpak Sewu, Bromo a Ijen

Pokud plánujete víc z východní Jávy, Tumpak Sewu se často kombinuje s Bromem a Kawah Ijen. Některé trasy zahrnují i Madakaripura vodopád.

Typický itinerář bývá 3 dny / 2 noci nebo 4 dny / 3 noci. V ceně bývá doprava, ubytování, průvodce a vstupy, ale vždy je potřeba ověřit, co přesně je zahrnuté.

Ceny obvykle začínají kolem IDR 2 500 000 na osobu, tedy orientačně kolem 3 400 Kč, ale hodně záleží na trase, počtu lidí a úrovni komfortu.

Tip Lokalindo: Dobré recenze mají třeba tyhle dvě trasy: jedna začíná v Surabaye nebo Malangu, druhá začíná v Yogyakartě nebo na Bali.

Tohle přijde vhod, pokud chcete pokrýt hlavní místa východní Jávy bez toho, abyste skládali dopravu sami a cestujete sami, a tak by se vám řidič nevyplatil. Nevýhodou je menší volnost.

Veřejná doprava

Veřejnou dopravou se k Tumpak Sewu dostat dá, ale je to pomalejší a o chlup komplikovanější.

Z Malangu se obvykle jede nejdřív na nádraží Gadang a odtud autobusem směrem Pronojiwo nebo Lumajang. Cesta může zabrat 4 až 5 hodin podle spojů a čekání.

Pronojiwo je nejbližší praktická základna u vodopádu. Najdete tam několik základních homestayů a guesthousů. Odtud je potřeba vzít ojek, tedy mototaxi, nebo si domluvit lokální odvoz k samotnému vstupu. Poslední úsek trvá přibližně 30 až 45 minut.

Teoreticky se dá z Malangu vyrazit brzy ráno, navštívit Tumpak Sewu a vrátit se ten samý den. Časově je to ale hodně natěsno, hlavně kvůli odpoledním spojům zpět.

Pokud jedete veřejnou dopravou, bezpečnější a klidnější je přespat v Pronojiwo, vyrazit k vodopádu ráno a případně přidat další místa v okolí.

Na motorce

Pokud jste zvyklí řídit motorku v jihovýchodní Asii, dá se k Tumpak Sewu dojet i na motorce z Malangu. Skútr nebo motorku v Malangu obvykle seženete kolem IDR 100 000 až 120 000 na den, tedy zhruba 140 až 165 Kč.

Cesta trvá 2 až 3 hodiny jedním směrem a vede přes vesnice, rýžová pole a kopcovité silnice. Je pěkná, ale není úplně jednoduchá. Silnice jsou klikaté, místy prudké a po dešti nebo sopečné aktivitě můžou být v horším stavu.

Počítejte také s rychlými změnami počasí. V okolí sopek se mlha umí objevit rychle, hlavně odpoledne.

Parkovné bývá kolem IDR 5 000 za motorku, tedy asi 7 Kč, a kolem IDR 20 000 za auto, tedy asi 30 Kč.

Tip Lokalindo: Na motorce bych tuhle cestu doporučila jen lidem, kteří už mají zkušenosti s řízením v Indonésii nebo jihovýchodní Asii. Hlavně mějte platný řidičák na motorku a i ten mezinárodní. Bez toho vám pojišťovna při nehodě nemusí nic uznat.

Kde se ubytovat při návštěvě Tumpak Sewu

Při plánování máte v zásadě dvě možnosti: zůstat v Malangu, nebo přespat blíž k vodopádu v oblasti Pronojiwo / Lumajang.

Malang je pohodlnější a praktičtější základna, pokud jedete se soukromým řidičem, máte jednodenní výlet nebo Tumpak Sewu kombinujete s dalšími místy. Najdete tam víc ubytování, restaurací i dopravních možností.

Tip Lokalindo: My jsme osobně vyzkoušeli jak Semeru Hostel Malang i Kertanegara Premium Guest House a byli jsme spokojení.

V Malangu dávají smysl například:

• Budget: MADOR Malang Dorm Hostel, Semeru Hostel Malang nebo De’Corner Guest House
• Střední třída: Kertanegara Premium Guest House, Ijen Suites Resort nebo HARRIS Hotel & Conventions Malang
• Vyšší komfort: The Shalimar Boutique Hotel nebo Grand Mercure Malang Mirama

Pokud jedete veřejnou dopravou nebo chcete být u vodopádu brzy ráno bez dlouhého přejezdu, podívejte se po ubytování blíž u Pronojiwo. Je jednodušší a základnější, ale poloha může být praktičtější.

V okolí vodopádu můžete zvážit například:

• Kaliningrat Cottage
• Harmoni Guest House
• Arnez Tropical Cottage
• Dear Traveller Glamping

Před rezervací si vždy zkontrolujte přesnou polohu. Některá ubytování v okolí vypadají na mapě blízko, ale v praxi jsou od vstupu dál, než čekáte.

Praktické informace

Vstupné na Tumpak Sewu

Vstupné u Tumpak Sewu může být trochu matoucí, protože se neplatí jen jeden lístek na všechno. Jednotlivé části spravují různé místní komunity, takže se platí zvlášť vyhlídka, sestup dolů a oblast Goa Tetes.

Pro zahraniční návštěvníky počítejte orientačně:

• vyhlídka Tumpak Sewu: IDR 20 000 až 30 000, tedy asi 30 až 40 Kč
• sestup dolů k vodopádu: další IDR 50 000, tedy asi 70 Kč
• Goa Tetes: obvykle IDR 20 000 až 50 000, tedy asi 30 až 70 Kč podle trasy

Pokud chcete zvládnout všechno, tedy vyhlídku, sestup dolů i Goa Tetes, počítejte dohromady zhruba IDR 70 000 až 130 000, tedy přibližně 100 až 180 Kč.

Tip Lokalindo: Vezměte si hotovost. U vstupů, průvodců, ojeků i warungů se platí hotově a kartou tady většinou nezaplatíte.

Další náklady

Pokud jedete vlastním autem nebo motorkou, připočtěte malé parkovné. Motorka stojí zhruba IDR 5 000, auto kolem IDR 20 000.

Místní průvodce stojí obvykle kolem IDR 100 000 až 200 000 za skupinu, tedy přibližně 140 až 270 Kč podle velikosti skupiny a domluvené trasy.

Tip Lokalindo: Pokud jedete s organizovaným výletem, vstupy bývají často zahrnuté v ceně. U soukromého řidiče nebo individuální domluvy si vždy předem ověřte, co je v ceně a co se platí zvlášť.

Otevírací doba

Tumpak Sewu je obvykle otevřený každý den přibližně od 7:00 do 15:00.

Pokud chcete sejít dolů k vodopádu, začněte brzy. Sestup, čas dole, Goa Tetes a návrat nahoru zaberou víc času, než se podle mapy může zdát. Navíc odpoledne častěji přichází mlha nebo déšť.

Kdy jet k Tumpak Sewu

Nejlepší období pro návštěvu Tumpak Sewu je období sucha, přibližně od dubna do září. Méně prší, cesta je bezpečnější a je větší šance na jasný výhled.

V období dešťů může být vodopád mohutnější, ale cesta dolů je mnohem kluzčí a někdy se kvůli bezpečnosti úplně zavírá. Pokud jedete na začátku nebo konci období dešťů, například v říjnu nebo březnu, sledujte aktuální počasí a ptejte se místních na podmínky.

Vyhněte se návštěvě během deště. Spodní část u vodopádu a Goa Tetes bývají při dešti uzavřené a přístupná zůstává jen vyhlídka. A to ani nemusí pršet u samotného vodopádu, stačí, když se budou stahovat mračna nad sopkou Semeru v okolí.

Jak dlouhý je trek u Tumpak Sewu

Samotný trek není dlouhý, ale nepodceňujte ho. Sestup dolů obvykle trvá 30 až 45 minut. Cesta zpátky nahoru je náročnější a často zabere 45 až 60 minut.

Dohromady počítejte přibližně 1,5 až 2,5 hodiny na sestup, pohyb dole a návrat zpět. Pokud chcete přidat Goa Tetes, fotit a dát si čas bez spěchu, vyhraďte si na celou návštěvu alespoň 3 až 4 hodiny.

Tip Lokalindo: Pro představu: my jsme vyjížděli z Malangu kolem 6 ráno, dorazili jsme asi v 9 a u Tumpak Sewu jsme zůstali přibližně do 13 hodin. Bylo to na začátku listopadu, tedy na začátku období dešťů, a hned po návratu k autu začalo pršet. Načasování tady opravdu může rozhodnout, jestli si návštěvu užijete.

Co si vzít na sebe

Pokud plánujete sejít dolů k vodopádu, oblečte se na mokro, bláto a kluzký terén.

Základ jsou boty nebo trekové sandály s dobrou podrážkou. Ideálně něco, v čem můžete jít po mokrých kamenech a co vám nebude klouzat.

Oblečení volte lehké, rychleschnoucí a pohodlné. Budete lézt přes kameny, brodit vodu a pohybovat se v mokrém terénu. Náhradní oblečení je skoro nutnost. Je velmi pravděpodobné, že budete po návratu mokří. Na fotkách často navíc uvidíte cestovatele v plavkách, tady jsou na to místní už celkem zvyklí. Nezapomínejte ale, že jinak je Jáva velmi konzervativní ostrov a dvoudílné plavky se sem nehodí.

Lehká pláštěnka nebo nepromokavá bunda se taky hodí, protože počasí se v okolí hor a sopek mění rychle.

Tip Lokalindo: Pokud nemáte vhodné boty, dají se na místě někdy půjčit základní sandály nebo obuv. Nečekejte ale žádnou velkou kvalitu. Lepší je přijet připravení.

Co si pohlídat před návštěvou

Pár praktických věcí vám návštěvu výrazně usnadní:

• Vezměte si malý batoh. Stačí voda, svačina, pláštěnka, nepromokavý obal na telefon, repelent a náhradní oblečení.
• Nenoste zbytečně moc věcí. Na strmé a kluzké trase bude těžký batoh spíš překážet.
• Obujte si boty s dobrou podrážkou. Cesta bývá mokrá, blátivá a kluzká.
• Vezměte hotovost. Budete ji potřebovat na vstupy, průvodce, ojek i jídlo.
• Zkontrolujte podmínky před sestupem. Po dešti může být spodní část zavřená.
• Ubytování vybírejte podle polohy, ne jen podle ceny. V okolí Pronojiwo jsou vzdálenosti někdy zrádnější, než vypadají na mapě.

Stojí Tumpak Sewu za návštěvu?

Tady můžu říct jen: ano.

Tumpak Sewu je jeden z nejpůsobivějších vodopádů v Indonésii a jedno z míst na Jávě, která si člověk opravdu zapamatuje. Vyhlídka je nádherná, ale ten pravý zážitek nastává ve chvíli, kdy sejdete dolů do údolí a necháte si čas i na okolí, hlavně Goa Tetes.

Zároveň to není úplně jednoduchá zastávka. Dostat se tam vyžaduje plánování, cesta z Malangu zabere čas a sestup dolů je fyzicky náročnější než běžná procházka k vodopádu.

Pokud ale cestujete po východní Jávě a chcete vidět víc než jen Bromo a Ijen, Tumpak Sewu dává velký smysl. Jen je dobré přijet připravení, vyrazit brzy a nebrat trek dolů jako samozřejmost.

Zároveň bych ho neprezentovala jako jediný vodopád, který na Jávě stojí za návštěvu. Jáva má vodopádů spoustu. Tumpak Sewu je nejznámější a opravdu výjimečný, ale pokud máte víc času, vyplatí se podívat i po méně navštěvovaných místech například v okolí Baturaden na střední Jávě.

Časté otázky

Dá se u Tumpak Sewu koupat?

Přímo pod hlavním vodopádem Tumpak Sewu se nekoupe. Voda je silná a podmínky nejsou vhodné. Koupat se dá spíš v klidnější vodě u Telaga Biru poblíž Goa Tetes, pokud jsou dobré podmínky.

Je Tumpak Sewu otevřený celý rok?

Ano, Tumpak Sewu je běžně otevřený celoročně. Při silném dešti se ale spodní část a sestup dolů často zavírají z bezpečnostních důvodů.

Dá se u Tumpak Sewu létat s dronem?

Z horní vyhlídky se s dronem obvykle létat dá, ale dávejte pozor na poryvy větru. Nejeden dron už tam své létání nešťastně ukončil.

Bývá Tumpak Sewu přeplněný?

Tumpak Sewu je populární. Dost. Nejvíc lidí bývá o víkendech, svátcích a školních prázdninách (polovina června až polovina července), obzvlášť na hlavní vyhlídce. Pokud chcete klidnější návštěvu, vyrazte brzy ráno a ideálně ve všední den.

Potřebujete na Tumpak Sewu průvodce?

Na samotnou vyhlídku průvodce nepotřebujete. Sestup dolů se dá zvládnout i bez něj. Pokud ale chcete pokračovat ke Goa Tetes, poslechnout si vyprávění místních, nebo si nejste jistí v kluzkém terénu, průvodce dává smysl.

Dá se spojit Tumpak Sewu a Bromo?

Určitě, Tumpak Sewu a Bromo se často kombinují v jedné trase po východní Jávě. Z Malangu můžete jet nejdřív k Tumpak Sewu a potom pokračovat směrem k Bromu. Tak jsme to udělali i my.

Je z Tumpak Sewu vidět sopka Semeru?

Někdy ano, ale nespoléhala bych na to. Semeru bývá často schovaná v mlze nebo za okolními skalami. Hlavním důvodem návštěvy je pořád samotný vodopád.

V tomto průvodci najdete to nejdůležitější, co by měl vědět každý cestovatel – od pozdravů a oblékání, přes stolování až po to, co raději nedělat.

Pozdravy a představování

Indonésané jsou známí svou vstřícností a pohostinností. Pokud se na vás někdo usměje – a to se stává často – je zdvořilé úsměv opětovat. Na rozdíl od některých jiných zemí není úsměv na neznámého člověka nic zvláštního, ale běžný projev přátelství.

K běžným pozdravům patří podání ruky – vždy pravou rukou. V Indonésii je totiž pravá ruka spojována s čistotou a úctou, zatímco levá ruka se považuje za nezdvořilou. (Je to ta, kterou si oplachujete zadek po použití WC.)

V muslimské komunitě se může stát, že vám osoba opačného pohlaví nepodá ruku – místo toho sepne dlaně před hrudníkem a lehce se ukloní. Týká se to jak žen, tak mužů, obvykle těch, kteří jsou více zbožní. Nejde o nezdvořilost, ale naopak o projev úcty a ohleduplnosti. V takové situaci je nejlepší chvíli počkat a pozdrav zrcadlit podle toho, jak ho nabídne druhá strana.

Při setkání můžete použít jednoduché pozdravy:

• Selamat pagi – dobré ráno
• Selamat siang – dobré odpoledne
• Selamat malam – dobrý večer
• Apa kabar? – Jak se máte?
• Bagaimana kabarmu? – Formálnější varianta stejné otázky

Při představování Indonésané často začínají větou „Halo, nama saya…“ (Ahoj, jmenuji se…). Pokud se s někým loučíte a odcházíte vy, použijte „selamat tinggal“. Pokud odchází druhá osoba a vy zůstáváte, řekněte „selamat jalan“ – šťastnou cestu.

Lokalindo tip: Většina Indonésanů ocení, když se naučíte alespoň základní fráze v místním jazyce – působí to přirozeně a s respektem. A nebojte se chyb, důležitý je zájem a snaha.

Stolování

V Indonésii, zejména v tradičních warunzích (jídelnách), se často jí rukama – hlavně tam, kde se podává rýže s přílohami. Není to nic neobvyklého, naopak, mnozí tvrdí, že jídlo tak chutná lépe. Pokud vám to ale není příjemné, můžete si vždy požádat o příbor – většinou vám rádi vyhoví.

Před jídlem si nezapomeňte umýt ruce, a to ideálně u umyvadla poblíž jídelní části (v tradičních podnicích bývá viditelně označené).

Indonésané jedí pravou rukou, protože levá je považována za nečistou – nejen při jídle, ale i při podávání věcí. Pokud stolujete s místními, je slušností počkat, až se nejprve obslouží starší nebo hostitel. Po obdržení jídla se hodí poděkovat jednoduchým „terima kasih“ a pokud to jen trochu půjde, dojíst vše, co máte na talíři – jako výraz úcty ke kuchaři.

Jídlo se v Indonésii obvykle konzumuje vsedě – buď u stolu, nebo na podložce na zemi, tzv. lesehan. Jíst nebo pít ve stoje je považováno za nezdvořilé. A pozor i na říhání – zatímco v některých kulturách je to přirozená součást jídla, tady to může působit rušivě, zvlášť pokud jste hostem u někoho doma.

Na jakých jídlech si můžete pochutnat v Indonésii? Přečtěte si Poznejte Indonésii skrz chuťové buňky: 15 nejlepších street food jídel.

Oblékání

I když je v Indonésii horko po celý rok, většina země je kulturně spíš konzervativní. Lidé tu kladou důraz na tradici, a proto je dobré oblékat se s respektem k místnímu prostředí – jednoduché, volné oblečení, které zakrývá ramena a kolena, udělá nejlepší službu. Jednak působí ohleduplně, jednak vás ochrání před sluncem i hmyzem.

Na turistických místech, jako je Bali, nebo ve velkých městech napříč souostrovím, jsou bikiny běžně tolerovány a nikoho nepohorší. V odlehlejších oblastech je ale dobré být opatrnější – třeba si přes plavky přehodit pareo nebo tričko. Pravděpodobně vám nikdo nic neřekne, ale můžete přitáhnout nechtěnou pozornost, které se osobně raději vyhýbám.

Při vstupu do náboženských nebo kulturně významných míst, jako jsou mešity, chrámy nebo tradiční vesnice, je potřeba zakrýt ramena i nohy. V mešitách by ženy měly mít dlouhé volné oblečení a šátek na hlavě – často si ho můžete bez problému půjčit přímo na místě. V hinduistických chrámech se obvykle kolem pasu váže sarong, který bývá k zapůjčení u vstupu

Obecná doporučení, jak se chovat s respektem

• Indonésie je země, kde se klade důraz na ohleduplnost, klid a osobní prostor. Místní lidé jsou přátelští, ale zároveň citliví na projevy chování, které by u nás možná nikoho nepřekvapily, ale tady mohou působit nepatřičně.
• Základem je jednoduché pravidlo: buďte tišší, zdvořilí a pozorní k okolí. Mluvte klidným hlasem, nekřičte, nevynucujte si pozornost. Přehnané gestikulace nebo hlasitý smích na veřejnosti se mohou jevit neuctivě – zvlášť na náboženských místech, ve veřejné dopravě nebo u památek.
• Při kontaktu s ostatními vždy používejte pravou ruku – ať už podáváte peníze, potřásáte rukou, přijímáte jídlo nebo jen něco ukazujete. Pravá ruka je vnímána jako čistá, zatímco levá se používá spíš v soukromí a je považována za nevhodnou pro společenský kontakt.
• Boty si zouvejte při vstupu do domu, na některých ubytováních nebo v tradičních prostorách – stačí se podívat, jestli jsou u dveří jiné boty. Pokud ano, udělejte to samé.
• Indonésané ocení, když se naučíte pár základních slov v jejich jazyce. Jednoduché „terima kasih“ (děkuji) nebo „permisi“ (s dovolením) působí mile a otevírá dveře k přirozenému kontaktu. Stejně tak potěší, když ochutnáte jídlo, které vám někdo nabídne – je to tichý způsob, jak projevit úctu k hostiteli nebo kuchaři.

Co v Indonésii raději nedělat?

• Nepijte kohoutkovou vodu, pokud není převařená nebo filtrovaná. Bezpečnější je balená voda nebo doplňování ze známých zdrojů (v hotelu, v kavárně, na letišti).
• Neužívejte alkohol na veřejnosti a vyhněte se opilosti – ve většině regionů to není jen nevhodné, ale společensky odsuzované. Alkohol sice není nelegální, ale jeho konzumace má jasná nepsaná pravidla – hodí se do soukromí, ne na ulici.
• Velmi důležité je respektovat starší osoby – nechat je projít první, nabídnout místo, nepřerušovat je. Indonéská společnost staví na úctě a trpělivosti.
• A pokud jde o veřejné projevy náklonnosti, i tady platí spíš zdrženlivost. I u sezdaných párů může působit nepatřičně, pokud se objímají nebo líbají na ulici. Pokud cestujete jako nesezdaný pár nebo patříte do LGBTQ+ komunity, je na místě ještě větší diskrétnost.
• Podobně je nevhodné vyjadřovat se negativně o náboženství nebo víře – ať už veřejně, nebo online. Indonésie má velmi přísné zákony proti rouhání a pomluvám, a co může u nás projít jako názor, tady může znamenat vážné problémy. Vyhněte se proto diskuzím o víře, osobním obviněním nebo sarkasmu na citlivá témata. Týká se to nejen rozhovorů, ale i příspěvků na sociálních sítích.
• A naprosto zásadní upozornění: v žádném případě nedovážejte, nedržte ani nezkoušejte drogy. Indonésie má jedny z nejpřísnějších protidrogových zákonů na světě – za pašování nebo držení drog hrozí trest smrti.

V tomto článku teda srovnám všechny typy – JakCard, JakLingko a bankovní e-money karty – a poradím, kterou z nich byste si měli pořídit, abyste se po městě mohli pohybovat bez zbytečných komplikací.

JakCard

JakCard funguje i jako tourist pass v Jakartě. Umožňuje platit za městskou dopravu i vstup do vybraných atrakcí – třeba do památníku Monas nebo ZOO Ragunan, kde hotovost vůbec neberou.

• Cena: 45 000 IDR (z toho 20 000 IDR tvoří nabitý kredit)
• Sdílení: Ano, kartu může používat více osob – ideální pro skupinu nebo rodinu
• Kde ji koupit: Na stanicích TransJakarta, u vstupů do některých památek, online přes Tokopedii nebo v obchodech jako Indomaret a Alfamart
• Na co se hodí: Platby za MHD, vstupy do vybraných památek v Jakartě, parkování a další služby. Kompletní seznam míst, kde kartu akceptují, najdete zde.

Ponořte se do dopravy v Jakartě s naším přehledným článkem Velký přehled veřejné dopravy v Jakartě.

JakLingko

JakLingko je dopravní karta navržená především pro každodenní cestování po Jakartě. Umožňuje platit ve všech hlavních prostředcích MHD – v metru (MRT), nadzemní dráze (LRT), autobusech TransJakarta i ve vlaku na letiště. Systém nabízí drobné zvýhodnění při přestupech mezi jednotlivými spoji – jízdné může vyjít o něco levněji než při placení běžnou kartou. Pro místní, kteří jezdí denně, to dává smysl. Pro turisty je ale rozdíl minimální.

• Cena: 50 000 IDR (z toho 15 000 IDR tvoří počáteční kredit)
• Sdílení: Ne, karta je nepřenosná – každý cestující musí mít svou vlastní
• Kde ji koupit: Na stanicích MRT, LRT a ve vybraných obchodech, např. v Indomaretu
• Na co se hodí: Platby za jízdy v rámci městské dopravy – MRT, LRT, TransJakarta, vlak na letiště.

Bankovní e-money karty

Karty vydávané indonéskými bankami – jako je Mandiri e-Money nebo BCA Flazz – patří k nejuniverzálnějším a nejpoužívanějším. Využijete je nejen v Jakartě, ale i při cestách po celé zemi. Fungují bezkontaktně, podobně jako běžné dopravní karty, ale jejich využití je širší.

• Cena: 20 000–50 000 IDR (většinou bez počátečního kreditu)
• Sdílení: Ano, kartu může používat více osob
• Na co se hodí: jízdy městskou dopravou (MRT, LRT, TransJakarta), platby mýtného při cestách autem nebo v taxi, parkovné u nákupních center nebo nádraží

Kterou kartu si v Jakartě pořídit?

Pokud cestujete do Jakarty jako turista a chcete mít co nejméně starostí, doporučuji zvolit JakCard. Je jednoduchá, dobře dostupná a jako jediná pokrývá i vstupy do některých turistických atrakcí – třeba na Monas nebo do zoo Ragunan. Navíc ji můžete sdílet s ostatními, takže stačí jedna na celou skupinu.

JakLingko je vhodná spíš pro ty, kdo plánují jezdit městskou dopravou pravidelně a často přestupovat. Nabízí drobné slevy na přestupy, ale karta je nepřenosná a rozdíl v ceně je pro krátkodobý pobyt spíš zanedbatelný.

Bankovní e-money karta je univerzální řešení – ocení ji hlavně ti, kdo chtějí cestovat i mimo Jakartu, platit mýtné, parkovné nebo bezkontaktně nakupovat v obchodech. Hodí se jako dlouhodobější pomocník na cesty po celé Indonésii.

Lokalindo tip: Upřímně – nedělejte si s tím velkou hlavu. Na první zastávce nebo ve stánku u vchodu do metra si klidně kupte to, co je zrovna dostupné – většinou to bude JakCard nebo některá z e-money karet. V praxi fungují velmi podobně a pro běžné cestování po městě odvedou dobrou službu všechny.

Jaké typy veřejné dopravy můžete v Jakartě využít? Jak zaplatit, zjistit jízdní řád nebo se svézt vyhlídkovým autobusem zdarma? To a mnohem víc se dozvíte v tomto článku.

Jak platit za veřejnou dopravu v Jakartě

Ale hezky popořádku. Ve veřejné dopravě v Jakartě se neplatí hotově, s výjimkou bajajů a angkotů (tříkolek a malých dodávek bez pevného jízdního řádu). Pro cestování autobusy, vlaky nebo jinými dopravními prostředky si proto budete muset pořídit elektronickou kartu, kterou přiložíte k terminálu při nástupu i výstupu. Poplatek se odečte automaticky podle projeté vzdálenosti.

Jakcard, JakLingko a další e-karty

V Jakartě existuje několik typů dopravních karet a ten systém je docela matoucí. Pokud ale hledáte nejjednodušší a nejpraktičtější řešení, doporučujeme kartu JakCard.

JakCard se dá využít v celé síti veřejné dopravy – autobusech TransJakarta, metru MRT, rychlodráze LRT i vlacích KRL. Navíc funguje i jako vstupenka do některých turistických atrakcí, například do ZOO Ragunan, Muzea Wayang nebo dalších kulturních památek. Díky tomu nemusíte řešit hotovost ani shánět speciální vstupenky, což vám cestování výrazně zjednoduší.

Další možností je JakLingko karta, která je určená čistě pro dopravu v rámci systému Jakarty. Funguje podobně, ale nenabízí tak široké využití mimo dopravu.

Obě dvě tyto karty mají tu nevýhodu, že platí pouze v Jakartě. Pokud tedy plánujete používat veřejnou dopravu i v dalších jávských městech, poohlédněte se raději po kartách vydávaných indonéskými bankami, jako například Mandiri e-Money nebo BRI Brizzi, které využijete i k placení mýtného na dálnicích nebo parkovného při výjezdu z nádraží.

Která karta je nejlepší? Přečtěte si Jak platit v MHD v Jakartě: JakCard, e-money a další.

Druhy veřejné dopravy v Jakartě

TransJakarta autobusy 

Pokud plánujete prozkoumat Jakartu a nechcete hned od začátku uvíznout v zácpách, autobusy TransJakarta mohou být příjemným a překvapivě efektivním řešením. Velmi často jezdí po vyhrazených pruzích, takže i v dopravní špičce často předjedou kolony aut a dostanou se do cíle rychleji než taxi.

TransJakarta má velmi rozsáhlou síť a spojuje hlavní části města – od historické čtvrti Kota Tua až po obchodní zónu v Blok M nebo moderní čtvrť Sudirman. Pro turisty je ideální především na kratší přesuny po centru, ale dostanete se s ní i do méně známých čtvrtí, pokud chcete vidět město i z jiné perspektivy.

A jak tedy funguje placení? Kartu stačí přiložit při vstupu do stanice – a od té chvíle můžete libovolně přestupovat mezi linkami bez dalších poplatků. Jakmile budete chtít vyjít ze zastávek ven, kartu opět přiložíte a jízdné se vám automaticky strhne na základě ujeté vzdálenosti. V minibusech je terminál u dveří.

Napříč Jakartou jezdí dva typy autobusů TransJakarta:

• Bus Rapid Transit (BRT): Hlavní dopravní linka v Jakartě, která pokrývá široké okolí a propojuje různé části města.
• Microtrans: Minibusy (angkoty), které vás dopraví k zastávkám TransJakarty nebo k dalším klíčovým místům ve městě.

Elektrický příměstský vlak (KRL Commuter Line)

Pokud plánujete výlet za hranice Jakarty, například do Bogoru, Depoku, Tangerangu nebo Bekasi, můžete využít KRL Commuter Line – elektrický příměstský vlak, který patří mezi oblíbené a cenově dostupné způsoby dopravy v okolí hlavního města.

Vlaky jezdí po několika hlavních trasách a i když nemají tak hustou síť jako městské autobusy nebo MRT, na delší vzdálenosti jsou spolehlivé a poměrně rychlé. V dopravní špičce může být v některých úsecích plno, ale mimo špičku obvykle není problém najít si místo k sezení.

Jízdné se pohybuje mezi 3 000 a 6 000 IDR (cca 4–8 Kč) v závislosti na délce cesty. Vlaky jsou klimatizované, čisté a většina stanic je dobře značená – jak v indonéštině, tak v angličtině, takže se bez obav zorientujete i jako turista.

Metro (MRT)

MRT Jakarta je moderní systém městského metra, který představuje jednu z nejpohodlnějších možností, jak se pohybovat po hlavní ose města. Většina trasy vede pod zemí a metro si rychle získalo oblibu hlavně díky své rychlosti, spolehlivosti a čistotě.

Aktuálně je v provozu Severojižní linka (Fáze 1), která spojuje jižní část Jakarty (Lebak Bulus) s centrem u Bundaran HI – ikonického kruhového objezdu v srdci města. Stanice jsou moderní, dobře značené a orientace je jednoduchá i pro ty, kdo jsou v Jakartě poprvé.

Další etapy metra se právě staví a v blízké budoucnosti by měly propojit také severní část města, například s historickou čtvrtí Kota Tua nebo přístavem.

Jedním z hlavních výhod MRT je jeho napojení na další dopravní systémy – na stanicích můžete pohodlně přestoupit na autobusy TransJakarta nebo vlaky KRL Commuter Line, což výrazně usnadňuje přesuny i při složitějších trasách.

LRT Jakarta

LRT Jakarta je moderní nadzemní vlakový systém navržený tak, aby usnadnil dopravu především v centrální a východní části města. Vlaky jezdí po vyvýšených kolejích, takže se elegantně vyhnou dopravním zácpám – a navíc nabízejí krásné výhledy na město z ptačí perspektivy.

Momentálně je v provozu jedna hlavní linka, která spojuje stanice Pegangsaan Dua a Velodrome. Trasa není zatím příliš dlouhá, ale pro každodenní dojíždění v dané oblasti je LRT velmi praktické. Oproti jiným systémům (např. MRT nebo KRL) bývá méně přeplněné, což oceníte zejména v ranních a odpoledních hodinách.

LRT si postupně získává oblibu a v budoucnu se počítá s rozšířením o další trasy, které propojí více částí města.

Bonusový tip: Bezplatná jízda s TransJakarta

Chcete si prohlédnout Jakartu z trochu jiné perspektivy, aniž byste utráceli za dopravu? Využijte Jakarta Explorer City Bus – speciální prohlídkové autobusy provozované TransJakartou, které jsou pro veřejnost zcela zdarma.

Některé autobusy mají dokonce otevřenou střechu, takže si během jízdy užijete krásný výhled na město. Pro nástup je potřeba mít elektronickou kartu (například JakCard), ale nebojte – žádný kredit se vám z ní neodečte, slouží jen jako „vstupenka“ do systému.

Autobusy jezdí po několika tematických trasách – můžete se nechat zavézt k historickým památkám, ochutnat lokální kuchyni, projet se podél severního pobřeží, nebo poznat atmosféru staré čtvrti Kota Tua.

Informace v angličtině najdete tady, pro aktuální info se ale raději optejte na recepci vašeho hotelu. Jak to tak bývá, co platilo včera, neplatí dnes, a protože neexistuje žádný daný jízdní řád a na autobus prostě čekáte, mohli byste se načekat až příliš. 🙂

Veřejná doprava nebo taxi?

Veřejná doprava v Jakartě je cenově dostupná a nabízí možnost poznat město z pohledu místních. Síť autobusů, metra, příměstských vlaků i nadzemky vás zavede do míst, která byste jinak možná minuli – a často rychleji než autem v zácpě.

Například jízda LRT nabídne parádní výhledy na město, zatímco MRT nebo TransJakarta vás efektivně přepraví skrz hlavní městské zóny a možná ani neuvíznete v zácpě.

Na druhou stranu – pokud cestujete s malými dětmi, máte těžká zavazadla nebo vás jede víc, může být pohodlnější využít Grab nebo Gojek, které v Jakartě fungují spolehlivě a za dostupné ceny.

Lokalindo tip: Trasy, zastávky i orientační časy odjezdů najdete přímo v Google Maps. Funguje překvapivě dobře – stačí zadat cíl a zvolit ikonu MHD. Aplikace vám ukáže, kterým spojem jet, kde přestoupit i jak dlouho to bude trvat.

Časté dotazy

Indonésané pouliční jídla milují. Každý den se na rušných silnicích mihnou desítky moto prodejců, kteří připravují a prodávají jídlo přímo z motorek. Na stánky narazíte taky téměř všude, a je jen na vás, do jakých dobrot se pustíte nejdříve.

V tomto článku vám představím 15 nejlepších pouličních jídel, která potěší vaše chuťové buňky a i vaši peněženku.

15 nejlepších pouličních jídel v Indonésii

1. Sate (Satay)

Sate je jedno z nejoblíbenějších pouličních jídel v Indonésii. Jde o maso na špejli, které se griluje na otevřeném ohni a tradičně se podává s vynikající arašídovou omáčkou. Maso může být kuřecí, kozí nebo hovězí. Cena jedné porce sate se pohybuje mezi 15 000 až 80 000 IDR (zhruba 23–120 Kč), podle druhu masa.

Běžná porce obsahuje 10 špejlí a jako příloha se často podává lontong – rýže vařená a zabalená v banánových listech. Po celé Indonésii narazíte na různé regionální verze sate, například:

• Sate Madura: Kuřecí nebo kozí maso, podávané s arašídovou a sladkou sójovou omáčkou.
• Sate Padang: Hovězí maso nebo vnitřnosti, grilované nad uhlím z kokosových skořápek, podávané s hustou žlutou omáčkou bez arašídů.
• Sate Kambing: Jemné kozí maso, často z mladých koz, podávané s cibulkou, rajčaty a sladkou sójovou omáčkou.
• Sate Buntel: Mleté kozí maso obalené tenkou vrstvou tuku a ugrilované k dokonalosti. Oblíbené v Surakartě a na Bali.
• Sate Maranggi: Hovězí špízy s sambalem (pálivou omáčkou) a lepkavou rýží, typické pro Západní Jávu.
• Sate Taican: Špízy marinované v soli, česneku a pepři, často podávané s pálivou omáčkou.

2. Martabak

Martabak patří mezi další oblíbený street food. Existují dvě hlavní varianty – sladký martabak a slaný martabak s vejcem.

• Martabak manis (sladký martabak): Připravuje se z těsta z mouky a cukru, které se peče ve speciální pánvi. Po upečení se povrch bohatě pomaže margarínem a přidají se různé polevy, jako je čokoláda, sýr nebo ořechy. V některých oblastech se sladký martabak nazývá „Terang Bulan“ (svítící měsíc) díky své kruhové podobě a měkké, nadýchané textuře.
• Martabak telur (vaječný martabak): Slaná varianta plněná kořeněnou směsí vajec, zabalená v tenkém těstě.

3. Gorengan (Smažené pochutiny)

Gorengan je indonéský hit, který je v přímém rozporu se zdravou stravou. Jedná se o smažené cokoli – tempeh, tofu, sladká brambora, zelenina,… Všechno se to obalí v těstíčku a usmaží dozlatova.

4. Nasi Goreng (Smažená rýže)

Hitovka mezi street foodem, když se chcete pořádně najíst. Nasi goreng je smažená rýže připravená na trošce oleje s kořením, míchanými vejci a různými přísadami, jako jsou masové kuličky, klobásky, kuřecí maso, petai (takové smradlavé fazole) a zeleninou. Prodejce vám připraví nasi goreng na počkání, takže si můžete říct, co přesně chcete do jídla přidat a co raději ne.

Ve warunzích s nasi goreng často nabízejí i jiná jídla, jako je kwetiau (smažené rýžové nudle), capcay (smažená nebo vařená zelenina) nebo mie goreng / mie rebus (smažené / vařené nudle), které jsou připravené na stejném principu jako nasi goreng.

Nasi goreng je také na našem seznamu vegetariánských jídel v Indonésii. Přečtěte si Tradiční vegetariánská a veganská jídla v Indonésii.

5. Seblak

Něco pro milovníky ostrého jídla. Seblak se skládá z vařených krekrů v pikantní omáčce a může obsahovat různé přísady jako jsou vejce, nudle, masové kuličky, párky, houby, zeleninu, kuře nebo mořské plody. Umícháno na přání, takže si můžete vybrat ingredience podle chuti.

6. Angkringan

Angkringan je malý pouliční stánek, který nabízí několik tradičních indonéských jídel a nápojů, jako je káva, zázvorový čaj (wedhang jahe) a čaj. Tyto stánky najdete především na Jávě, kde obvykle fungují od západu slunce až do ranních hodin.

Jednou ze specialit je nasi kucing, což je malá porce rýže s trochou zeleninové oblohy, tempehem a pálivé omáčky sambal. Navzdory názvu, který v překladu znamená „kočičí rýže“, nemá s kočkami nic společného – jde pouze o označení malé porce. Kromě toho si můžete nabídnout z různých druhů špízů, které vypadají jako satay. Nenechte se ale zmást, kromě tradiční verze může jít například o kuřecí střeva nebo křepelčí vajíčka.

7. Warung Lamongan (Pecel Lele)

Warung Lamongan, taky známý jako Pecel Lele, je pouliční stánek, ve kterém najdete vydatná hlavní jídla. Mezi nejčastější pokrmy patří rýže s různými smaženými pokrmy jako kuře, kachna nebo sumec. K tomu dostanete sambal (pálivou omáčku) a lalapan (syrovou zeleninovou oblohu jako zelí, okurku a bazalka). Většina místních se do takového jídla zaboří rukama, pokud vás taková hostina nebere, jsou k dispozici i příbory.

Warung Lamongan obvykle nemá vystavené menu nebo ceník, takže je lepší se na cenu zeptat před objednáním.

8. Roti Bakar (Opékaný chleba)

Chleba, jak ho ještě neznáte. Roti bakar je na oleji opékaný chléb plněný různými marmeládami nebo sýrem podle chuti. Používá se celý velký blok něčeho, co připomíná nenakrájený toustový chléb, který se promaže a opíká na ploché železné pánvi. Tím získá křupavou krustu, zatímco uvnitř zůstane měkký. Sladká kalorická bomba, na které si místní pochutnávají hlavně večer.

9. Cilok

Cilok je oproti ostatním smaženým indonéským pochutinám řekněme nízkotučný. Připravuje se z tapiokové mouky smíchané s kořením a vaří se v páře.

Většinou jsou to kuličky, často plněné drceným kuřecím masem, mletým masem nebo vejcem a mají žvýkavou texturu (přece jen hlavní ingrediencí je lepkavá mouka). Nejlépe si je vychutnáte s arašídovou nebo pálivou omáčkou.

10. Bakso (Masové kuličky)

Bakso (masové kuličky) je populární jídlo z mletého hovězího masa, mouky, koření, tvarovaný do kuliček. Obvykle se podává jako vývarová polévka s nudlemi, smaženou cibulkou a petrželkou. Na rozdíl od většiny ostatních indonéských jídel, která se (kromě těch připravených na počkání) většinou servírují studená, se bakso podává horké. Pokud se chcete zahřát nebo máte pocit, že na vás něco leze, bakso vám přijde vhod.

Masové koule taky mohou mít různé náplně, například vejce, kusy hovězího nebo sýr.

11. Soto

Soto je tradiční indonéská polévka, terá má spoustu regionálních variant. V základu obsahuje kuřecí nebo hovězí maso, připravené v čirém vývaru nebo krémovější kokosové bázi. Tento pokrm je často doplněn rýží nebo rýžovými nudlemi.

Každý region má svou vlastní verzi soto, odlišující se nejen použitými ingrediencemi, ale i způsobem servírování. Například Soto Betawi, které je populární v Jakartě, má hustší kokosový vývar s hovězím nebo kuřecím masem a je často dochuceno výrazným kořením jako galangal a limetkové listy. Na Střední Jávě se setkáte se Soto Semarang a Soto Sokaraja, obě polévky s jemnější chutí a servírované s nakrájeným zelím, smaženou cibulkou a bohatou dávkou koriandru. Na východě Indonésie, na ostrově Sulawesi, najdete Coto Makassar, výraznou variantu připravenou z hovězího masa v hustém, kořeněném vývaru obohaceném o arašídy.

12. Siomay

Siomay je dušený street food z tapiokové mouky a mleté ryby, díky čemuž má nezaměnitelnou chuť. Tenhle snack, inspirovaný čínským dim sum, se podává s arašídovou a sladkou sojovou omáčkou. K siomayi dostanete taky kousky tofu, brambory, zelí a vejce.

13. Batagor

Batagor je zkratka pro Bakso Tahu Goreng (smažené tofu s bakso). Tento pokrm se skládá z tofu plněného masovou směsí, které je poté smažené a podávané s arašídovou omáčkou. Má křupavou krustu a měkký vnitřek. V některých warunzích spolu s batagor nabízejí i další smažené pochoutky jako jsou knedlíčky.

14. Rujak/Lutis

Rujak je indonéský salát z různých tropických plodů, jako jsou jicama, okurka, ananas a mango. Omáčka je směsí pražených arašídů, palmového cukru a chillii, deální pro ty, kdo mají rádi trochu pikantnější chuť. Rujak se podává dvěma způsoby: buď smíchaný s omáčkou (rujak), nebo s omáčkou na straně (lutis). Na venkově lidé často preferují lutis a namáčejí ovoce do omáčky až při jídle.

15. Asinan

Asinan je další osvěžující pouliční jídlo z čerstvého ovoce nebo zeleniny naložené ve sladkokyselém nálevu. Přestože název znamená „slané“, asinan připomíná spíše dezert s jemně kyselou chutí. Nejčastěji ho najdete v Západní Jávě, především v Bogoru a Jakartě, zatímco jinde v Indonésii je méně běžný.

Stejně jako rujak se asinan obvykle prodává během dne, kdy příjemně osvěží. Prodejci ho často nabízejí z vozíků u cesty.

Kde hledat pouliční jídlo v Indonésii

Street food je zde dostupný ve dne v noci. Prodejci často stojí na frekventovaných místech, aby přilákali co nejvíce zákazníků. Zatímco někteří prodávají na určených místech, mnozí zabírají chodníky nebo rušné křižovatky, což je nejen nelegální, ale také nepříjemné, pokud se vydáte na procházku městem.

Přestože se vláda snaží prodejce organizovat do hygieničtějších zón a vznikají takzvané kuliner (zóny, kde se prodává pouze jídlo). Mnoho prodejců ale stále využívá upravené vozíky nebo motorky, aby mohli prodávat i za jízdy a zajistili si tak větší odbyt.

Street food tak v podstatě nemusíte hledat, jídlo si najde vás. 🙂

Anebo vyrazte na noční trhy, které se staly oblíbenými turistickými místy, zejména ve velkých městech jako Jakarta, Yogyakarta nebo Ubud. Další možností jsou organizované gastronomické prohlídky, které vám umožní ponořit se do chutí místní indonéské kuchyně.

Toto je 15 nejpopulárnějších a nejdoporučovanějších pouličních jídel, která musíte vyzkoušet, když navštívíte Indonésii. A poslední rychlý tip: pokud kupujete pouliční jídlo nebo nakupujete na tradičních trzích, nezapomeňte si vzít nějakou hotovost.

Užijte si dovolenou a dobrou chuť!

V tomto článku zjistíte, jak naplánovat cestu nejen s ohledem na počasí ale také svátky. Provedeme vás tím, co očekávat měsíc po měsíci, a poradíme, kdy vyrazit do top destinací, jako je Bali, Jáva nebo Komodo. Takže pokud chcete z cesty vytěžit maximum, pojďme se do toho pustit!

Počasí v Indonésii

V Indonésii jsou teploty celoročně příjemně horké (pro některé možná až příliš). Na Jávě se ve vnitrozemí pohybují v průměru kolem 28–30 °C během dne. Na pobřeží a ve velkých městech jako Jakarta, Yogyakarta nebo Semarang se teploty často šplhají přes 30 °C.

Samotné číslo na teploměru však nemusí plně vystihovat místní klima. Na rozdíl od Česka je v Indonésii vysoká vlhkost, která způsobuje, že chladnější teploty mohou působit příjemněji, zatímco při vyšších teplotách se vám může zdát, že je ještě tepleji.

Období sucha

Období sucha, které trvá od května do září, přináší převážně slunečné dny a příjemně chladné noci, zejména ve vyšších nadmořských výškách, jako je horská oblast kolem měst Bandung na Jávě nebo Ubud na Bali. Nejchladnější noci můžete očekávat v srpnu (teploty v náhorní plošině Dieng například klesají až pod nulu) a na horách se objevuje jinovatka.

Denní teploty v tomto období mohou snadno přesáhnout 30 °C a procházky za pravého poledne jsou obvykle hodně špatným nápadem.

Období dešťů

Naopak období dešťů začíná v říjnu a trvá až do dubna, s nejvyššími srážkami mezi lednem a březnem. Ani v tomto období však neprší každý den – deště často přicházejí odpoledne či večer, jsou kratší, ale intenzivní.

Které období je lepší?

Nedá se říct, že jedno období by bylo lepší než druhé. Hlavní turistická sezona je v období českých letních prázdnin tzn. červen –srpen.

I během období dešťů toho ale můžete zažít spoustu. Teploty jsou příjemnější, příroda se krásně zelená a letenky i ubytování bývají často levnější. Jen je potřeba počítat s tím, že může častěji pršet a přizpůsobit tomu svůj program – například treky na hory v tomto období nejsou úplně ideální.

Globální oteplování a změny počasí

Aby toho nebylo málo, do plánování dovolené v Indonésii stále častěji hází vidle také globální oteplování. Spoléhat se na tradiční dvě sezony je čím dál obtížnější, prší uprostřed období sucha, zatímco v období dešťů nespadne ani kapka.

S každým rokem jsou tyto rozdíly výraznější, a proto se vyplatí být flexibilní – počasí může být nevyzpytatelné, ale krása Indonésie a její kultura vás očaruje za to za každých podmínek.

Ideální období pro návštěvu Indonésie

Teď si to pojďme shrnout s ohledem na aktivity, které v Indonésii plánujete.

Nej období pro aktivity u moře

Indonésie je ostrovní stát, a tak jsou jejím velkým lákadlem pláže. Ať už chcete surfovat, potápět se nebo se jen tak válet u moře, doporučujeme vyhnout se období dešťů, zvláště mezi lednem a březnem, kdy jsou srážky nejvydatnější.

V tomto období mohou být navíc pláže a jejich okolí zaplaveny odpadky, které přinášejí mořské proudy. Dalším problémem mohou být silné vlny, kvůli kterým může být zrušená lodní doprava mezi ostrovy. Toto se týká například Karimunjawa na sever od Jávy nebo Gili ostrovů.

Období sucha od května do září je pro návštěvu pobřeží ideální – čekají vás slunečné dny a klidné moře. Právě v tomto čase je nejlepší vyrazit na potápění na místa jako Raja Ampat, Gili Islands nebo Národní park Komodo, která nabízejí skvělou viditelnost a bohatý podmořský život.

Ideální období pro treky

Pro všechny milovníky outdoor, kteří plánují výšlapy do hor, je období sucha tou nejlepší volbou. Od května do září je počasí obecně stabilnější, což značně usnadňuje plánování výletů na sopky jako Bromo, Rinjani nebo Kawah Ijen.

Díky menším srážkám jsou stezky sušší a lépe přístupné. A navíc – východy slunce v tomto období jsou opravdu nezapomenutelné. Obloha je jasná, bez mlhy, a na obzoru se rýsují jen vrcholky dalších sopek.

Kulturní festivaly a akce

Pokud chcete zažít netradiční kulturní akce, vydejte se do Indonésie během období sucha. Mezi hlavní události patří Jember Fashion Carnival, Bali Arts Festival, oslavy Vesaku, Dieng Culture Festival a mnoho dalších.

Zažít některou z těchto oslav je bezesporu jedinečný zážitek, ale je potřeba se připravit. Na tyto akce míří tisíce lidí, ubytování bývá vyprodané měsíce dopředu a doprava je často zasekaná. Nejlepší je vyrážet na cesty brzy ráno – vyhnete se největším zácpám a budete mít šanci vychutnat si atmosféru naplno.

Srpen – měsíc oslav

Srpen je obdobím největších oslav. Indonésie slaví svůj Den nezávislosti (17. srpna) a jako pyšný národ si oslavy užívá naplno. Po celý měsíc probíhají veselé průvody, hrají se tradiční hry a ulice jsou vyzdobené barevnými vlaječkami. Já osobně si srpnovou atmosféru vždycky moc užívám a pro cestovatele je to perfektní šance zažít něco, co v Česku známe jen při vítězství v hokeji. 🙂

Hlavní turistická sezóna a školní prázdniny

Období sucha je sice ideální pro cestování, bohužel se ale kryje se školními prázdninami. Ty nemají pevný termín, ale obvykle spadají na červen nebo červenec. Pokud se během těchto měsíců vydáte na výlet, zejména o víkendech, obrňte se trpělivostí – oblíbené destinace jsou často zaplněné turisty jak místními, tak zahraničními.

Bez předem zajištěného ubytování můžete mít problém najít místo k přespání, zvláště v populárních horských oblastech, jako je Dieng na Jávě. Nezapomeňte si včas zarezervovat také vnitrostátní letenky nebo vlakové jízdenky, které jsou často vyprodané.

Pokud si chcete užít Indonésii v klidnějším tempu, zvažte návštěvu v květnu nebo září – počasí je stále skvělé, davy už opadly a celý zážitek bude o poznání příjemnější.

Cestování během období dešťů

I když období dešťů neznamená neustálé lijáky, bude to chtít trochu přípravy. Spoléhat na předpověď počasí tu ale moc nemá smysl – počasí je nepředvídatelné.

Obecně platí, že déšť v Indonésii obvykle přichází odpoledne (kolem 14:00), takže pokud plánujete venkovní aktivity, nejlepší je začít brzy ráno, třeba kolem 7:00 nebo hned po otevření vaší destinace. Díky tomu si stihnete aktivity užít dopoledne, vrátit se na hotel před příchodem deště a vyhnout se polednímu vedru.

Tip Backindo: V období dešťů nepodceňujte komáry. Používejte repelent a noste dlouhé rukávy a kalhoty, zejména večer, abyste se chránili před horečkou dengue, která je v této době častější.

Rizika spojená s obdobím dešťů

Některá místa jsou v období dešťů zasažena záplavami, což nejen komplikuje dopravu, ale v některých případech může vést i ke kontaminaci vody. V horských oblastech jsou zase časté sesuvy půdy.

Menším ostrovům, jako jsou Karimunjawa nebo Thousand Islands u pobřeží Jakarty, je lepší se vyhnout – rozbouřené moře a proměnlivé počasí mohou plavby v těchto oblastech výrazně znepříjemnit.

Kdy se vyhnout návštěvě Indonésie

Indonésie je domovem pestré směsice kultur, náboženství a etnik, z nichž každé slaví své významné svátky. Konkrétní svátky se odvíjejí od oblasti, kam míříte, existuje ale pár, které mají vliv na chod téměř celého souostroví.

Během Ramadánu, kdy většina muslimských Indonésanů drží půst od úsvitu do soumraku, může být přes den těžší najít otevřenou restauraci nebo warung. Cestování kolem Eid al-Fitr, svátku na konci Ramadánu, se také nedoporučuje – mnoho Indonésanů míří do rodných měst, lety, vlaky i autobusy jsou vyprodané a několikanásobně dražší. Ramadán a Eid al-Fitr navíc nemají pevné datum, mění se každý rok podle lunárního kalendáře.

Další svátek, na který je dobré si dát pozor, je Nyepi – Den ticha na Bali, který obvykle připadá na březen. V tento den se Bali úplně zastaví – letiště jsou zavřená, obchody nefungují a všichni, včetně turistů, nesmí vycházet ven a musí respektovat klid.

Mezi další rušná období patří Vánoce, Nový rok a Eid al-Adha, i když na cestovatele nemají takový dopad jako jiné svátky.

Jedno z míst, které byste tedy při své návštěvě Jakarty neměli vynechat je Kota Tua Jakarta. Historická čtvrť plná muzeí a pozůstatků nizozemského vlivu.

Proč navštívit Kota Tua?

Kota Tua v Jakartě (Staré Město) vás přenese z ruchu velkoměsta na relativně poklidné historické místo. Uvítají vás zde klasické budovy v evropském architektonickém stylu, často s nádechem čínského vlivu. Zkrátka a dobře, budete se zde cítit téměř jako v Evropě. V zemi, kde jsou historická náměstí spíše raritou, je Kota Tua malým unikátem.

Kromě výrazné historie nabízí Kota Tua spoustu aktivit a atrakcí. V okolí najdete řadu muzeí, útulných kaváren a restaurací, můžete si zde pronajmout kola a projet se po náměstí s nóbl kloboučky, nebo si jen večer posedět a užívat si vystoupení pouličních umělců.

Kota Tua Jakarta je plná zážitků a pro mě je to jedno z míst, které by měl navštívit každý cestovatel přijíždějící do Jakarty. Co zde vidět, zažít a kam se vydat? V tomto článku vás provedu Starým městem tak, abyste si jej užili na maximum, včetně krátké historie a informací o možnostech veřejné dopravy.

Stručná historie Kota Tua

Kota Tua, neboli Stará Batávie, je historická čtvrť na severu Jakarty, která vznikla díky své poloze u přístavu Sunda Kelapa jako důležité obchodní centrum už v 16. století.

Místo původně ovládalo království Padjajaran, ale v roce 1526 ho dobyl Fatahillah na příkaz sultanátu Demak a přejmenoval ho na Jayakartu – „Vítězné město“. V roce 1619 město obsadili Nizozemci z VOC (Východoindická společnost), Jayakartu zničili a založili na jejím místě Batávii, nové koloniální sídlo.

Batávie rostla, přibývaly nizozemské domy i kanály a do poloviny 17. století se stala hlavním centrem nizozemské moci v jihovýchodní Asii – přezdívalo se jí „Klenot Asie“. Za japonské okupace byla přejmenována na Jakartu a v roce 1972 získala Kota Tua status památkové zóny.

Co vidět a navštívit v Kota Tua

Kota Tua Jakarta je plná atrakcí, které stojí za to prozkoumat. Najdete tu několik zajímavých muzeí, můžete si užít místní kulturní vystoupení, relaxovat v útulných kavárnách, ochutnat autentické pouliční jídlo a mnoho dalšího. Tak co určitě vidět a zažít ve Starém městě?

Muzeum Fatahillah

Muzeum Fatahillah, známé také jako Historické muzeum Jakarty, je jednou z nejdůležitějších památek ve městě. Dříve sloužilo jako radnice Batávie a bylo postaveno mezi lety 1707 a 1710 na příkaz tehdejšího guvernéra Joana Van Hoorn.

Uvnitř se ponoříte do bohaté historie Jakarty – expozice jsou dostupné v indonéštině i angličtině. Najdete tu sbírku historických artefaktů, včetně replik z království Tarumanegara a Padjajaran, archeologické nálezy z Jakarty, starožitný nábytek z 17. až 19. století a spoustu dalšího.

Základní informace

• Vstupné: Vstupné pro cizince je 50 000 IDR (přibližně 75 Kč). K dispozici je také průvodce, který vás za menší poplatek celým muzeum provede.
• Otevírací doba muzea:
  • Úterý, středa, čtvrtek a neděle: 09:00–15:00
  • Pátek: 09:00–13:30
  • Sobota: 09:00–13:00
  • Pondělí a státní svátky: ZAVŘENO

Muzeum loutek (Museum Wayang)

Jen pár kroků od Muzea Fatahillah najdete Muzeum loutek – místo, které vás vezme na cestu napříč indonéskými příběhy a tradicemi. V roce 2024 prošlo výraznou modernizací a dnes nabízí ještě interaktivnější a atraktivnější zážitek než dřív.

Indonéské loutkářství, známé jako wayang, je tradiční formou divadla, kde hlavní roli hrají ručně vyráběné loutky z kůže nebo dřeva. Celé představení řídí dalang – vypravěč, herec a dirigent v jednom.

V muzeu můžete obdivovat bohatou sbírku loutek z různých částí Indonésie – od jemně propracovaných Wayang Kulit (stínových loutek) z Jávy a Bali až po barevné Wayang Golek (dřevěné loutky) ze Západní Jávy. Nechybí ale ani méně známé druhy z odlehlejších oblastí země.

Expozice vás zavede i za hranice – k vidění jsou loutky z Malajsie, Thajska, Indie, Číny, Vietnamu, Kambodže nebo Francie. A nechybí ani česká stopa – připomínka naší loutkářské tradice, která má v Indonésii překvapivě silný ohlas.

Muzeum pořádá také pravidelná živá vystoupení, při kterých ožívají tradiční příběhy v doprovodu gamelanu – tradiční indonéské hudby. Představení se konají zhruba jednou měsíčně a jsou otevřená i návštěvníkům. Aktuální program najdete na oficiálním Instagramu muzea (i když v indonéštině, překladač vám ale pomůže).

Základní informace

• Vstupné: Vstupné do muzea pro cizince je 50 000 IDR (přibližně 75 Kč).
• Otevírací doba muzea:
  • Pondělí: ZAVŘENO
  • Úterý až neděle: 09:00–15:00

Muzeum výtvarného umění a keramiky (Museum Seni Rupa dan Keramik)

Další skvělou zastávkou v Kota Tua Jakarta je Muzeum výtvarného umění a keramiky, které nabízí pestrou sbírku uměleckých děl indonéských umělců, sahající až do 19. století.

Pokud vás láká něco víc než jen prohlížení exponátů, můžete si v muzeu vyzkoušet lekci hrnčířství. Naučíte se základní techniky – od tvarování v ruce až po práci na hrnčířském kruhu. Každá dílna trvá 30 až 45 minut a pokud přijdete ve skupině do čtyř osob, není potřeba rezervace. Stačí se domluvit u vstupu.

I když je dílna vedena v indonéštině, neznamená to, že se jí nemohou zúčastnit cizinci. Spoustu technik jde odkoukat a o to větší zážitek to bude.

Základní informace

• Vstupné: Vstupné do muzea pro cizince je 50 000 IDR (přibližně 75 Kč). Kurz hrnčířství také stojí 50 000 IDR za osobu.
• Otevírací doba muzea:
  • Pondělí: ZAVŘENO
  • Úterý až neděle: 09:00–15:00
• Oficiální Instagram účet: Více informací najdete na oficiálním Instagramu.

Přístav Sunda Kelapa a Muzeum Bahari

V rámci Kota Tua Jakarta si můžete udělat procházku – nebo raději vzít taxi – na sever k přístavu Sunda Kelapa, který byl v dobách nizozemské nadvlády klíčovým centrem námořního obchodu.

Na vodě tu uvidíte různé indonéské lodě – od rybářských člunů až po dřevěná plavidla typu Pinisi, která jsou symbolem námořní tradice a hrdosti Indonésie. Mnohé z nich stále slouží ke každodennímu převozu zboží mezi ostrovy.

Jen pár kroků od přístavu leží Námořní muzeum Bahari, kde se nachází sbírky námořních artefaktů. Najdete tu lodě, kotvy, děla, dalekohledy a další vybavení, které oživuje historii námořní velmoci, jakou Indonésie kdysi byla.

Základní informace

• Vstupné: Vstupné do muzea pro cizince je 50 000 IDR (přibližně 75 Kč).
• Otevírací doba muzea:
  • Pondělí: ZAVŘENO
  • Úterý až neděle: 08:00–15:00
• Oficiální Instagram účet: Pro aktuální informace mrkněte na oficiální Instagram.

Sunda Kelapa je otevřený veřejnosti, vstupné se zde neplatí.

Kali Besar a most Kota Intan

Pokud si chcete večer užít v Kota Tua Jakarta, vyrazte na procházku do oblasti Kali Besar a navštivte ikonický most Kota Intan.

Kali Besar je oblast na západ od Kota Tua, podél řeky Ciliwung, která pramení v Bogoru na Západní Jávě a protéká celou Jakartou. Podél řeky vede plovoucí pěší stezka a je to jedno z mála míst, kde si opravdu užijete procházku Jakartou.

Na konci stezky se nachází most Kota Intan, nejstarší most v Jakartě, postavený během nizozemské koloniální éry v roce 1628. Most byl navržen jako zvedací – mohl se otevírat a zavírat, aby umožnil proplutí lodí po řece Ciliwung, a zároveň sloužil jako ochrana před záplavami.

Vystoupení a půjčovny kol

Náměstí Fatahillah v Kota Tua pravidelně ožívá vystoupeními pouličních umělců a různými atrakcemi. Mezi nejoblíbenější patří tradiční představení jako Debus (ukázky fyzické odolnosti), Kuda Lumping (taneční rituál na falešných koních) nebo kouzelnické show.

Jako u každého pouličního vystoupení, i tady jsou show zdarma. Pokud si je užijete, je ale slušností přispět a ukázat, že jste ocenili výkon umělců. Doporučuju částku od 20 000 IDR (přibližně 30 Kč) a více.

V okolí najdete také „stříbrné muže“, kteří představují bojovníky za nezávislost nebo postavy z koloniální éry – s nimi můžete pořídit stylové fotky.

Pro ještě autentičtější zážitek si půjčte staromódní kolo. Kola často přicházejí s klobouky nebo kostýmy, takže můžete nasát retro atmosféru a pořádně se vyřádit.

Kavárna Acaraki

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Acaraki (@acaraki.jamu)

Kavárna Acaraki patří k nejoriginálnějším kavárnám v Kota Tua – a osobně i k mým nejoblíbenějším. Jejím hlavním lákadlem je jamu, tradiční indonéský bylinný nápoj, který tu ale připravují úplně jinak, než byste čekali. Baristé míchají staré recepty s moderními metodami – jamu šejkují, servírují na ledu nebo připravují s mléčnou pěnou, skoro jako by šlo o kávu. Výsledkem je osvěžující, netradiční a zároveň léčivý nápojový zážitek.

Pokud jste s jamu teprve na začátku, doporučuji začít s Jamu Beras Kencur – jemným nápojem z drcené rýže a výtažku z galgánu, oslazeným cukrem nebo medem. Tento nápoj je ideální pro zklidnění žaludku, osvěžení a podporu chuti k jídlu.

Další skvělou volbou je Jamu Kunyit Asam, připravený z kurkumy a tamarindu. Pomáhá zmírňovat žaludeční potíže a snižovat bolesti těla. Nejlépe chutná na ledu s trochou cukru, možností přípravy je zde ale celá řada, takže záleží na vašich preferencích.

Acaraki nenabízí jen nápoje – v menu najdete i indonéské speciality.

Ceny jsou velmi příznivé – od 10 000 do 100 000 IDR (přibližně 15 až 150 Kč), takže si tu můžete užít jedinečný zážitek, aniž byste příliš zatížili peněženku.

Kavárna Batavia

V Kota Tua Jakarta určitě nevynechejte Kavárnu Batavia – ikonické místo s výběrem skvělé kávy a pokrmů, které kombinuje západní i tradiční indonéskou kuchyni. Kavárna leží přímo naproti parku Fatahillah, rozhodně ji nepřehlédnete.

Batavia sídlí v jedné z nejstarších budov v Kota Tua a její interiér vás okamžitě přenese zpět do 19. století. Vše je zařízeno s důrazem na detaily – od nábytku inspirovaného 30. lety po nostalgickou a elegantní výzdobu, která zaujme na první pohled.

Kavárna má dvě patra a nabízí možnosti sezení uvnitř i venku. Během návštěvy si můžete vychutnat výběrové kávy z různých regionů Indonésie nebo si pochutnat na klasických indonéských pokrmech s moderním twistem.

Za mě rozhodně zkuste Nasi Meener – směs žluté rýže s kuřecími saté, dušeným masem, urap-urap (zeleninový salát se strouhaným kokosem) a křupavými arašídovými chipsy. Mezi další oblíbené pochoutky patří celkem netypická polévka z volského ocasu, steak z hovězího jazyka nebo lilky s chilli omáčkou.

V nabídce také najdete unikátní nápoje, které kombinují alkohol a indonéská koření. Za zmínku stojí The Ronde – směs medové whisky, hnědého cukru, arašídů a Bir Pletok, tradičního jakartského nápoje ze zázvoru a koření.

Tato kavárna ale nepatří mezi nejlevnější, takže počítejte s vyšší útratou. Ceny jídel se pohybují od 60 000 IDR (přibližně 90 Kč) po několik set tisíc rupií.

Prozkoumejte Kota Tua s místním průvodcem

Objevovat Jakartu na vlastní pěst může být docela unavující. Všude přítomný chaos, smog a šílená doprava nejsou pro každého. Pokud si netroufáte vyrazit jen tak, doporučuju prozkoumat nabídku prohlídek s místními průvodci, kteří umí anglicky a provedou vás.

Jak se dostat do Kota Tua

Do Kota Tua Jakarta se nejlépe dostanete těmito způsoby:

• Autobusem TransJakarta: Vystupte na zastávce Kota Busway – ta vás doveze přímo ke vstupu do Kota Tua.
• Vlakem KRL: Nasedněte na příměstský vlak a jeďte na stanici Jakarta Kota. Odtud je to do historického centra jen pár minut pěšky.
• Gojek nebo Grab: Objednejte si mototaxi nebo auto přes aplikaci.
• Z letiště vlakem: Z mezinárodního letiště jeďte vlakem na stanici BNI City nebo Duri, kde přestoupíte na spoj do Jakarta Kota.

Jak funguje MHD v hlavním městě Indonésie? Čtěte Velký přehled veřejné dopravy v Jakartě.

Kde se ubytovat ve Starém městě?

Kota Tua je podle mě ideální volbou, pokud chcete pohodlně poznávat historické centrum Jakarty. Jste blízko čínské čtvrti Glodok, obou hlavních vlakových nádraží (Pasar Senen a Gambir) a relativně nedaleko od dálnice vedoucí na letiště. Možností, kde se ubytovat, je hned několik – záleží jen na tom, jaký styl cestování je vám blízký.

• Wonderloft Hostel
  • Moje top volba, která se nachází doslova pár kroků od náměstí Fatahillah. Čisté a pohodlné pokoje pro skupiny i jednotlivce a fajn společné prostory. Navzdory poloze patří k cenově nejdostupnějším ubytováním v okolí.
• Bobobox Pods Kota Tua
  • Moderní kapslové ubytování pro ty, kdo hledají soukromí, klid a dostupnou cenu. Designové „pody“ jsou čisté a pohodlné – pokud vám nevadí stísněné prostory, tak za mě paráda.
• Mercure Jakarta Batavia
  • Prostorné pokoje, bazén, sauna i snídaně formou bufetu. Hotel nabízí výborný poměr ceny a kvality, ať už cestujete jako pár, rodina nebo pracovně.
• Twins Hotel
  • Jednoduchý hotel s vlastní koupelnou a praktickou polohou v docházkové vzdálenosti od centra. Není to nic výjimečného, ale na pár nocí naprosto postačí.
• House of Tugu
  • Luxusní hotel s jedinečnou atmosférou. Každý pokoj působí jako část muzea – kombinace designu, historie a klidu. Pro ty, kdo hledají výjimečný zážitek.

Z nouze ctnost

Indonésané jsou všeobecně vynalézavý národ a hravě si poradí i tam, kde by ostatní hodili flintu do žita. Možná je jejich zeleninová nátura z nouze ctnost, ale já, jakožto vegetarián, se vůbec nezlobím.

Maso je drahé a chudší lidé si nemohou dovolit jíst ho každý den. Zvlášť v zemi, kde je normální jíst třikrát denně rýži, by se masová jídla obzvlášť prodražila. Na Jávě se maso nahrazuje tempe nebo tofu a to až tak, že je jíme na různé variace snad každý den.

Když zelenina roste na stromech

Kromě těchto sójových výrobků v Indonésii najdete celou řadu tradičních ryze zeleninových jídel. Slovo „zelenina“, ale berte s nadhledem, protože v indonéském pojetí je zelenina všechno zelené – tedy i různé listy.

Pokud zrovna netrávíte čas na Bali, kde je spousta vegetariánských i veganských restaurací na západní způsob, počítejte s tím, že takový „zeleninový salát“ bude něco jiného, než si představujete.

Nevařené zelenině tu moc nefandí (rodina mého manžela se pokaždé osype, když mě vidí chroupat čerstvou mrkev), takže svěží barevné pokrmy s čerstvou zeleninou téměř nikde na ulici nenajdete. Velmi často ale podávají vařenou zeleninu na milion způsobů, takže hlady určitě trpět nebudete.

Vegetarián nebo vegan?

V Indonésii je mezi těmito dvěma strávníky jen malý rozdíl. Mléčné výrobky a produkty z nich se tu mimo supermarkety nevyskytují a rozhodně je nenajdete v žádném jídle ze stánku na ulici. Vegani a vegetariáni tak jí to stejné, ale jeden s vajíčkem a druhý bez.

Potížisté ve vegetariánských a veganských jídlech

Základním pravidlem pro vegetariány a vegany je aspoň částečně ovládat místní jazyk a raději jíst v pouličních stáncích než v restauracích. V některých stáncích vám jídlo připraví na počkání (warung), jinde si vybíráte z předem připravených pokrmů (warteg).

Poprosit o vegetariánskou nebo veganskou variantu není dobrý nápad. Koncept těchto životních stylů zůstává Indonésanům záhadou, a tak si většina bude myslet, že nejíte rýži. Někteří pochopí, že nechcete maso, ale ryba přece není maso. A další dodrží všechny vaše instrukce ohledně masa a vajíčka a pak vám do jídla vhodí bakso (masové koule).

Důležité je tedy podávat jasné instrukce, k čemuž vám pomůžou následující fráze. I tak ale nemáte vyhráno. Častí „mařiči“ vegetariánských a veganských jídel jsou ústřicová omáčka, krevetová pasta, miniaturní mořské plody a také krevetový prášek, který se přidává do krekrů zvaných kerupuk.

Seznam toho, co v jídle nechcete se tak může dost natáhnout…

Česko-indonéský fráze pro každého vegetariána v Indonésii

Následující slova by vám měla pomoci poskládat indonéskou větu, ve které vyjádříte, co chcete a co ne.

Pokud chcete být zdvořilejší, můžete na úvod přidat bu (paní), nebo pak (pane).

Vaše konverzace ve stánku, kde prodávají jen jedno jídlo, řekněme bubur ayam (rýžová kaše podávaná s kuřetem, cibulkou, a krekry) tak může vypadat třeba takto.

• Bu, makan sini. Tidak pakai ayam dan kerupuk, bu. / Jednou tady. Bez kuřete a krekrů.
• Tanpa ayam? / Bez kuřete?
• Iya, bu. Tanpa ayam. / Ano, bez kuřete.

Naprosto vám ale postačí vyjádřit, co chcete a nechcete pomocí základních slovíček. Usmívejte se a prodejci s vámi budou trpěliví.

Česko-indonéský slovníček na téma jídlo

Tradiční vegetariánská a veganská jídla v Indonésii

Vegetariánských a veganských jídel v Indonésii najdete celou řadu. Ne vždy jsou ale typická pro všechny oblasti a ne všechny najdete ve stáncích. Já jsem vybrala 8 jídel, na které narazíte napříč ostrovy, koupíte je v pouličním stánku warungu a nejsou to jen přílohy k rýži.

Gado gado

Tradiční vegetariánské jídlo, které se velmi často objevuje na na seznamu TOP 5 indonéských národních jídel. Skládá se z jemně povařené nebo v páře dušené zeleniny jako je zelí, zelené fazolky, naklíčené mungo fazole, brambory a špenát. Vše je doplněné o tofu nebo tempe a natvrdo vařené vejce. Celý pokrm je přelitý pikantní omáčkou z arašídů a dozdobený krekry.

Na co si dát pozor

Arašídová omáčka a krekry mohou obsahovat stopy krevet. Vegani si musí objednat gado-gado bez vejce.

Cap Cay

Rozhodně mé nejoblíbenější indonéské jídlo. Jedná se o vařenou (cap cay rebus) nebo smaženou (cap cay goreng) zeleninu na čínský způsob. Zeleninové variace se liší, nejčastěji ve směsi najdete kousky květáku, mrkve, zelí, hub, kukuřice, šalotky a česneku. Vše je  zahuštěné kukuřičným škrobem.

Na co si dát pozor

Vždy dopředu hlaste, že chcete porci bez masa, masových koulí a také ústřicové omáčky.

Bubur kacang hijau neboli burjo

Nejedná se sice o hlavní jídlo jako spíš o dezert. V každém případě ručím za to, že ho budete milovat. Ideální snídaně pro ty, kteří si neumí představit jíst rýži pár minut po probuzení, se skládá z povařených mungo fazolek, kokosového mléka a hnědého palmového nebo třtinového cukru.

Existuje spousta variant a mezi mé nejoblíbenější patří buď kombinace rýžové kaše s burjo, nebo burjo servírované se sladkou lepkavou rýží ketan hitam a kokosovým mlékem.

Ketan hitam můžete zakoupit i samostatně jako dezert.

Na co si dát pozor

Naprosto bez obav, s burjo vám hrozí maximálně, že se přejíte.

Nasi goreng

Druhé jídlo ze seznamu indonéských národních jídel najdete na každém rohu. Jedná se o smaženou rýži (na způsob rizota), která je mimo jiné dochucená česnekem, šalotkou, čili (podle přání), vejcem, čerstvou okurkou a krekry.

Na co si dát pozor

Při objednávání chtějte verzi bez masa, masových koulí, ústřicové nebo krevetové omáčky. Krekry mohou obsahovat stopy krevet a vegani, vy požadujte bezvaječnou variantu.

Ketoprak

Ketoprak je stejně jako gado-gado populární převážně v Jakartě, kde na pouliční prodejce narazíte všude. Jako vždy i tentokrát vám připraví jídlo na počkání ze surovin, které si přivezli z domu. Smažené tofu naservírují s kostičkami rozvařené rýže ketupat, rýžovými nudlemi, naklíčenými fazolkami, okurkou a přelijí arašídovou omáčkou, u které můžete upřesnit míru pálivosti.

Na co si dát pozor

Ketoprak je často posypaný krekry a v někdy servírovaný s natvrdo vařeným vejcem.

Kwetiau

Kwetiau je pokrm inspirovaný čínskou komunitou a příjemně zpestří jídelníček. Vychutnat si jej můžete v mnoha podobách nejčastěji vařené kwetiau kuah anebo smažené kwetiau goreng. Zvolit si také můžete ingredience, a právě tady musí být vegetariáni a vegani ostražití. Velmi často se kwetiau podává s masem, masovými koulemi, vejcem, a nejrůznějšími omáčkami. Pokud si ale objednáte správně, tak si tyto vařené/smažené nudle se zeleninou zamilujete stejně jako já.

Na co si dát pozor

Při každé objednávce se zmiňte, že nechcete maso, mořské plody, masové koule, ústřicovou omáčku a popřípadě i vejce.

Nasi kuning

Nasi kuning aneb žlutá rýže není nic jiného než rýže vařená v kokosovém mléce s kurkumou. Někteří prodejci do rýže přidávají další koření, jako jsou skořice, hřebíček nebo kardamon, které jídlu dodávají neobvyklé ale velmi příjemné aroma.

Sama o sobě je žlutá rýže vegetariánská příloha, která bývá často doprovázená masovými i nemasovými variacemi. Kromě smaženého tofu nebo tempe se můžete setkat s omeletou i kuřetem.

Na co si dát pozor

Při objednávání se porozhlédněte, co k rýži podávají. Poproste o variantu bez masa a popřípadě vajíčka.

Mie aceh

Milovníci pálivého si mie aceh zamilují během pár vteřin. Smažené mie aceh goreng nebo  vařené mie aceh kuah pochází ze Sumatry z provincie Aceh a kombinuje čínské nudle s omáčkou na indický způsob. Chuť tohoto jídla se od výše zmíněných hodně liší, navíc ho na Jávě najdete jen v některých městech.

Na co si dát pozor

Existují masové a nemasové varianty, proto se vždy ujistěte, že objednáváte mie aceh bez masa, mořských plodů nebo ústřicové omáčky.

Pecel

Pecel je jídlo podobné gado-gado, ale je specifické pro střední Jávu. Obsahuje vařenou zeleninu, jako je špenát, fazolky, fazolové klíčky, květák a tofu, které jsou podávány s arašídovou omáčkou.

Na co si dát pozor

Některé varianty mohou obsahovat krevetovou pastu nebo rybí omáčku, takže je třeba to předem specifikovat. A pozor na krekry.

Sayur Lodeh

Jedná se o zeleninový guláš, který je populární především na Jávě. Základem jsou různé druhy zeleniny, jako je lilek, zelené fazolky, mladý chlebovník, tempe a tofu, které jsou vařené v kokosovém mléce s kořením jako je kurkuma, galangal a citrónová tráva.

Na co si dát pozor

Některé varianty mohou obsahovat krevetovou pastu, takže je třeba specifikovat, že chcete verzi bez ní.

Urap Urap

Toto jídlo se skládá z vařené zeleniny a místní mu tak rádi říkají salát. Nenechte se ale zmást. Obsahuje sice různé druhy zeleniny, jako je špenát, fazolky a klíčky mungo fazolí, které jsou smíchané s nastrouhaným kokosem, česnekem, chilli a limetkovou šťávou, ale do typického západního salátu má velmi daleko.

Na co si dát pozor

Ujistěte se, že není použitá krevetová pasta.

Gudeg

Základem gudeg, chutného jídla původem z Yogyakarty, je mladý chlebovník. Ten se pomalu vaří v kokosovém mléce s kořením, jako je koriandr, galangal a citrónová tráva. Je často podáván s rýží, tofu, tempe a natvrdo vařenými vejci.

Na co si dát pozor

Vegetariáni zde mohou být bez obav, vegani si řeknou o porci bez vajíčka.

Rada na závěr – Pozvěte se k místním domů

Po pár týdnech cestování v Indonésii jsem byla vyděšená, jak strohá a nudná indonéská kuchyně pro vegetariány a vegany je. Opak je ale pravdou. Indonéská kuchyně je pestrá, bohatá na zeleninu a ne vždy jsou jídla smažená.

K tomu abyste takové pochutiny ochutnali ale potřebujete aspoň základní znalost jazyka. Smažený kokos nebo chlebovník často vzhledem připomínají masové pokrmy, a některá vegetariánská jídla na ulici nenajdete. Pro místní jsou buď moc obyčejné anebo naopak složité na přípravu.

Abyste je teda ochutnali, musíte se dostat k místním domů. U nás na vesnici lidé znají snad každý strom, list i kořen a dokážou je zkombinovat do perfektně ochucených jídel. Papájové listy, květ banánovníku, listy moringy anebo rýže z kukuřice jsou ingredience jako každé jiné a tak nebudete vědět, co jíst dřív.

Nejčastější otázky a odpovědi